ZA NOVÝM OBZOREM

Aktualizace: 11. bře 2019




... krásnou sobotu všem... ... po delší době si sedám na chvilku k notebooku, abych nasdílela pár odstavců, nových postřehů i obzorů rýsujících se v blízké budoucnosti... i když samozřejmě... to nejdůležitější je, co se děje právě teď... ... právě teď... jsem po obědě... mám zase intenzivnější potřebu jíst co nejčistěji i se starat o svoje tělo, takže jsem se až po uši ponořila do dalšího studia ajurvédy, pro což je na ostrově v zimním období ideální čas... na studium všeho, nebo uspořádání myšlenek pro jasný další směr... ... nakoupila jsem nové pytlíky koření a ingredience a vyházela okoralé zbytky sýrů a láhve se zbytkem Sauvignon blanc jsem se už celé 3, 5 dne ani nedotkla... ... samozřejmě tím "po uši" mám na mysli "s mírou" neboli ajurvédská strava proložená zastávkami na cappuccino a někdy i ten croissant... ale i tak... hned po pár dnech vnímám změny... tělo je svižnější, mysl otevřenější, jasnější a připravená vyrazit vstříc novým misím... cítím svěží energii a večer se mi chce tvořit namísto sladkého nicnedělání a pozorování mořských vln burácejících ve tmě... i když i to je moc důležité... ... akce a odpočinek.... i v přírodě se všechno střídá a my jsme součástí přírody... ... a vracím se k těm nakouslým novým obzorům... jsem zpět po neplánovaných 2 měsících strávených u nás doma v Čechách... pohádková předvánoční atmosféra dostala mě i mého přítele, rodilého ostrovana, a tak jsme se, sami udiveni, nechali svézt na vlně kouzelné vůně svařáků a melodií vánočních koled... strávili štědrý den u nás doma a dokonce i silvestra... a hodně povídali... u jednoho svařáku, asi to byl už druhý toho podvečera, jsem se svěřila, že už si nedovedu představit - momentálně - další léto na tomto ostrově... upřímně... čím dřív dál, tím líp... ... na vysvětlenou... jsou to 4 roky, co jsem tady přistála poprvé, původně na týden... a vida, jak se to protáhlo! kouzelné období, spousta vhledů, poučení, hoooodně lekcí, výšek i pěkných nížin a hloubek... a zkrátka... byla to pěkná naučná stezka... ... mám tenhle ostrov ráda, rozhodně má svoje místo v mém srdci... a stejně tak moje duše poznala, že touží jít dál... snad najít nové místo, rozhodně nová místa navštívit... posunout se na o kousek větší kapku v moři... kde je trochu víc místa a prostoru... a taky víc ticha... a míst, kde nikdo není... a nikdo nehuláká... poznat další lidi... mít možnost věnovat se daleko víc činnostem, po kterých mý já ze srdce touží... ... období tohoto ostrova mi v mnohém otevřelo oči, napsalo kus historie mýho života a možná, už pár dní se mi v hlavě vznáší vize, že by si tenhle kousek života zasloužil sepsat do další knihy... aneb pokračování Jednosměrný jízdenky, kterou tohle dobrodružství začalo... aneb... jak to bylo dál? ... jaký je doopravdy život v Itálii (hlavně jižní), když jste tam dýl, než pár týdnů na dovolené... jaký jsou doopravdy Italové? věčně usměvaní a pohodoví a nebo se jenom tak jeví? jak to, že je možné, že je baví jíst těstoviny a pizzu pořád dokola? jak to, že někteří z nás jsou neklidní, když zapadnou do rituálů a tradic, kteří jiní naopak uctívají a ani za nic by se jich nevzdali? ... mám chuť vzdát hold tomuhle 4 ročnímu zkoumání cizí země a rozkrývání spousty klišé a zároveň sama sebe, lidský duše... smyslu života... hledání lásky... poznávání pravdy nejpravdovější... no, myslím, že by to stálo za to... co vy na to? zajímalo by vás to? ... ale zpátky, jak jsem nakousla, než jsem odběhla... už je to jistý, na jaře zvedám(e) kotvy... ... na jaře mi znovu končí pronájem domku na pláži a následovalo by další harcování buď nad pizzerku, kde jsem bydlela loňské léto (i když na srpen a půlku září jsem se dobrovolně, v rámci vlastního psychického zdraví z ostrova vzdálila) ve vedlejším apartmentu přistane na celý léto opravdu hodně hlučná a velmi početná rodina z Neapole... od pozdního jara se pláž před domem začne plnit opravdu hlučnýma lidma a já už letos cítím, že jsem se pro zatím naučila docela dost... a že momentálně na další kolo tohoto roztodivného, hlučného, chaotického, syrového jihoitalského života nemám chuť... neboli, že mám chuť posunout se na místo, jež oplývá jinou aurou... jinou náladou... více harmonie... zrovna jako ostrov právě teď... ticho, prostor, poezie... a obohacený o jiné možnosti... ... někdy to člověku trvá, než rozšifruje, co mu někde úplně nesedí, protože je tam přece to, po čem toužil... ale jednoho dne to svitne a pak už s tím nejde nic dělat... jenom to jediný... změna... vpřed... posun dál... vždyť život je přece pohyb a změna... a i když jsem si na čas myslela, že tohle tady by mohlo být ono... právě teď si to nemyslím... a i to je v pořádku... máme právo na to měnit se a vyvíjet se a spolu s tím i naše přání... potřeby... ... takže je to venku... je to tady černý na bílým... to, co se mi dlouhou dobu mlelo někde v duši... a co jsem naplno pustila na světlo teď před vánoci... no jo, vánoce a konec roku jsou prostě kouzelný... pomáhají plnit přání... ... a pravdou taky je, že to, že tehle ostrov a já nejsme úplně spřízněné duše, vím už delší dobu a nejspíš, "kdybych" tady před 2,5 rokama nepotkala toho mýho hnědoočka, který teď sám prochází velkou transformací, až příslušníci jeho rodiny lomí rukama a neví, co si myslet o tom, že místo místního tradičního ranního espressa a cigarety teď zdraví slunce v jógových pozicích, medituje, skoro nejí těstoviny a čte knihy od Osha... a s nímž se začala velice klikatá story, než jsme v sobě vzájemně pootvírali všechny možný dveře a vyštráchali všechno možný harampádí a dali si příležitost... prostě se mít rádi a zkusit jít tuhle cestu společně a uvidíme... - už bych na tomhle ostrově dávno nebyla... jenže... ... existují opravdu náhody? a nebo nám ty "náhody" dávají příležitosti poznat další kousky sebe, osvobodit se od zatuhlostí a to třeba na místech, který bysme jinak opustili příliš brzy a tak se k týhle pravdě nedostali?... ... já nevím, jak to všechno ve Vesmíru funguje, ale vím, že mě moc baví to zkoumat... a baví mě se o tom bavit... a baví mě o tom psát... a baví mě cvičit jógu a jíst ajurvédskou stravu... a baví mě být zvědavá... a baví mě se hoooodně moc smát.. a taky tančit... a poznávat nové... lidi... místa... zvyky - nezvyky... baví... mě prostě život... veselý... s těmi, co tay umí být veselí... ... a protože cítím, že tady mě to už tolik nebaví a protože jsme se na tom s mým italským jogínem - NAŠTĚSTÍ! - shodli... čeká nás velmi brzy nové společné dobrodružství... na které se teď vypravujeme... připravujeme... debatujeme... těšíme... plašíme... a všechno dohromady... ... bude to každopádně... legrace... protože život je legrace... když si v něm nebráníme... ... a budu psát... budu sdílet... budeme to sdílet... všechno... že všechno jde, když se chce... tak nám držte palce a těšte se... na bohaté a obyčejné příběhy ze života snílků... co ví, že můžeme žít, jak chceme:) ... s láskou k.

You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon