ZÁZRAKY JSOU NA TOBĚ



... nádherné nedělní dopoledne... voní nám káva na společném virtuálním stole?

... věnovala jsem si pár dní "prázdnin" po středečním odeslání nové knihy do tisku... nádech, výdech... jako v přírodě... zasejete... a pak si můžete jít vychutnat dobrou kávu... než semínko vyraší prvním lístkem...

... jak já se těším, až tohle nové knižní semínko vyklíčí... už za pár dní! ... kolem 10. května zazáří nová květina v plné kráse na pultech knihkupectví... a dokonce, s velkou radostí, mohu prozradit, že zhruba koncem května novou knihu pokřtíme... zase v Praze... a tentokráte se vypravím možná i do Brna... v týdnu budu vědět víc a hned se o novinky podělím... a už teď se moc těším na setkáním s každým z vás... moc moc...

... a mezitím, co se nadechuju a vydechuju... spolu s nádechy přírody, spolu s pohybem mořských vln a dráhy Slunce po nebi... střádám do kapes drobné perly každodenních zázraků... ... tak třeba, konečně se dostalo na řadu pár věcí, které jsem odkládala na to "až budu mít náladu", prostě až se mi bude chtít... třeba prasklá žárovka v předním světle mého auta...

... stav automobilů se na ostrově moc neřeší... když jsem poprvé dorazila a viděla obouchané vraky prohánějící se s velkou radostí (i rychlostí) po místních uličkách, pomalu jsem propukla v záchvat smíchu... a také mě napadlo, že tady bych si NIKDY netroufla nějaké auto řídit...

... nejenže o 2 roky později tady nějaké auto řídím, dokonce tu řídím auto, které se mezi jeho ostrovními kamarády pěkně aklimatizovalo... pár škrábanců, troška zmuchlaného plechu... a jak se nám tu spolu pěkně jezdí a nikdo se nám neposmívá, že jsme trochu odření a nebo pořádně ušmudlaní...

... s tím nefunkčním světlem jsem jezdila, už ani nevím, jak dlouho... důležité věci měly přednost... třeba stihnout západ slunce, projít se do městečka na kávu... vychutnat si hřejivé sluneční paprsky a tak podobně... ... před pár dny pršelo a ke svému překvapení jsem jednoho dopoledne zamířila do místního autoservisu... zázrak! ...

... když jsem zaparkovala na prostorném parkovišti před otevřenou halou, kde několik mužů pracovalo na několika pomačkaných vozítkách, nerozeznala jsem, kterého z dalších postávajících mužů, hovořících, pozorujících, opírajících se o minidodávky... mám oslovit a požádat o servis... a tak jsme se dali do řeči tak nějak všichni...

... nakonec se mého vozu ujal mladý hoch, co mi bleskově vyměnil žárovku, zkontroloval olej, dolil vodu do jakési nádržky nad risku "max", nad čímž jen mávl rukou, že to je dobrý... a dokonce mi auto i umyli a dofoukli pneumatiky... ... mezi tím vším jsem se sama opírala o bok jednoho z aut po vzoru ostatních mužů, co si tam asi jen tak zaskočili na kus řeči... malý chlapeček, zřejmě vnuk někoho z nich, vesele točil volantem v jednom ze zaparkovaných aut čekajících na svůj servis... nikdo nikam nespěchal... muži klábosili a usmívali se... a mezi tím i "práce" tak nějak pěkně odbíhala od ruky... no, a snad i všechny šrouby a nádržky s chladicími tekutinami se nakonec octly zpátky na všech správných místech...

... zaplatila jsem pár euro a obohacena o další hrst perel uháněla se zbrusu novým světlem a umytým autem pozorovat další západ slunce...

... následující ráno jsem se před návštěvou místního trhu se secondhandovými poklady, kde jsem měla v úmyslu rozšířit si svou letní garderobu, zastavila na jednu kávu s croissantem v jednom bárku, a to jen ve stoje u barového pultu, jak se tady většinou káva konzumuje... ... zeptala jsem se barmana, jestli na mě zbyl croissant s meruňkovou marmeládou, co mám nejradši...? "Bohužel... ano..." odvětil barman vážně, s typickým neapolským teatrálním gestem... ten člověk by mohl rovnou vystoupit na jevišti v divadle...

... a se stejnou grácií se mi po tom, co mi přes pult podal v ubrousku zabalený croissant, jal připravit mé "americanino"... ... čtyřpákový kávovar zasyčel... a muž se proměnil v tajemného mága.... za chvíli mi na pultíku přistála jedna z nejlepších káv na světě... a já jsem se usmívala, celá posypaná cukrem, jenž opadával z mého sladkého pokušení... šťastná... že další kniha se za chvíli narodí... že jsem na ostrově... že tady můžu pít tuhle kávu... mezi lidmi, co si drží svůj svět... co se nenechali zmást a pochytit do sítí "něco za každou cenu stihnout"... "hodně toho stihnout" ... a mezitím "si nechat to nejdůležitější utéct"...

... jsem tu mezi lidmi, co si nenechali vzít nic ze svého tempa... a i když vás i oni samozřejmě kolikrát štvou... daleko víc vás něčím inspirujou... "... Evropa není, co bývala..." zaslechla jsem útržek rozhovoru mezi sladkými sousty... od dvojice stojící vedle mě... byli to také Italové, co si kromě toho pomalého tempa umí i pěkně postěžovat... ale... ... já si (na rozdíl od nich) myslím, že tady ještě Evropa rozhodně je tím, co bývala...

... řekla jsem si sama pro sebe se vzpomínkou na návštěvu autoservisu a mnoha jiných podobných zážitků, pozorujíc barmana, jak s přikrčeným pohledem, co by pomotal nejednu ženu, připravuje další úžasné espresso... tempem... jako to dělával snad už jeho děda... tehdy... stejně jako dnes...

... je jen na nás... čeho si chceme všímat... jakých detailů... jakých perel... z těch se potom kousek po kousku... skládá celý náš svět... kdekoliv... ať na severu, ať na jihu...


To live a happy life is not a coincidence, it is a choice.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon