VYUŽIJ KAŽDÝ DEN NA MAXIMUM



KRÁSNÉ ODPOLEDNE... ... zase od posledního příspěvku uteklo víc dní, než jsem měla v plánu... ale o těch plánech a jejich borcení se jsem už psala... takže to není nic nového... a nebudu se tím vůbec zabývat... ... nového je ale to, že brzy bude k mání nová kniha, o které už jsem psala, tak jen aktualizuju, že se na ní ještě tvoří, aby vám dělala radost co největší... ale prozradím, že já z ní mám velkou radost už teď... tak věřím, že se na tom brzy shodneme... ... nového je taky to, že je tady říjen! a podzim v plné parádě, ačkoliv zrovna dnes to tady na ostrově vypadá spíš na jaro v rozpuku... ... a nového je taky to, že jsem od minulého pondělí zase v domku na pláži, kde jsem strávila loňskou zimu až do začátku léta... před týdnem jsem se nastěhovala, vynosila tašky se (spoustou) věcí ze sklepa pod domečkem, kde mi hodní majitelé uschovali můj majetek po dobu, co jsem nebyla jejich nájemníkem... jejich slovy:

"To nestojí za řeč, prostor je tady, tak proč bysme ti nepomohli!"... a určitě měli i lepší pocit, že se k nim o to víc budu chtít po létě vrátit... a tak jsem se vrátila... a zařídila domek prkýnky nasbíranými na pláži a suvenýry z několika cest... a taky úlovky z místního trhu... háčkované dečky a ubrusy... a nevěřili byste, jak těch pár věcí, co nestály skoro nic, udělaly z toho pěkného, ale až trochu moc po novu zrenovovaného domku útulné hnízdo pro tvoření a čtení a odpočívání a prostě pobývání... mezi dalšími cestami a projekty, co jsou na obzoru... ... a nového je taky to, že se - když tedy zrovna neprší, což se tady v posledních dnech stává docela často - každý den ráno i na večer, často dokonce při západu slunce, skočím do moře a cachtám se v něm, i plavu, ačkoliv je voda na můj vkus hoooodně studená... ... nevím, co přesně mě tak nakoplo, snad ta cesta autem zpátky na ostrov, kdy jsem navštívila tolik míst a na každé z nich měla jen omezený čas a tak se ho snažila využít na maximum, úplně každou chvilku a raději jsem daleko míň spala, abych toho co nejvíc mohla vidět a ochutnat... ... a tolik mě to vyburcovalo, že jsem si tuhle energii chtěla zase udržet i po příjezdu na ostrov, protože tahle energie je vážně moje a cítím se v ní jako ryba ve vodě - protože, jak jsem se zmiňovala minule, energie místní, pohodová a "farniente" neboli sladké nicnedělání vás přemlouvá spíš k nečinnosti - a když si to neuhlídáte, chtě nechtě tady zlenivíte... a na světě je tolik nápadů a možností a zajímavostí a mě se je nechce zaspat, ale objevit... ... a tak se sama obrazně "kopu", když mi mozek třeba po ránu říká "hele, tak do toho moře skočíme až večer, později... potom...", okřiknu ho a hurá do moře... místní na mě koukají divně... ale na to už jsem si zvykla... myslím, že díky mě si mají o těch dlouhých "farniente" dních o čem povídat...

... a vážně, čím víc je člověk aktivní, tím víc má energie na všechno další... je to řetězová reakce... hýbeš se a tvoje energie taky... nehýbeš se a prostě spíš...

... a tak teď zase tvořím jako divá... a moc mě to baví... a těším se, co všechno vznikne... ... a dokonce tím svým nadšením a hýbáním se "kazím" i mé okolí, a tak se mnou od včerejšího rána, než se uvaří káva, jógově zdraví slunce i můj přítel... který se narodil právě tady... v tradici, jíž je všechno, co je za hranicí Itálie a ještě spíš ostrova, absolutně cizí... ale jeho duše ví... duše každého z nás ví... jen jí musíme chtít dát prostor... ... protože když se chce, všechno jde... záleží, pro co se člověk rozhodne... ... a tak mě teď omluvte... mé tělo volá: "Chci do moře!"... plavky už mám na sobě... tak jen otevřít dveře a hurá do toho! ... mějte se krásně a věřte, že s úsměvem a pohybem jde všechno líp... a já věřím, že vás to taky nakazí a začnete skákat, když ne do moře, tak do každého okamžiku s radostí a naplno...