VYDEJ SE ZA NEZNÁMEM



... dobrý večer, ono bude vlastně za chvíli už zítra, takže asi spíš "dobrou noc"... všem sovám, co mají jako já a jako spousta duší tvořivých rádi neobvyklé hodiny na psaní a i jiné neobvyklosti... jako třeba dojet si pro čerstvý croissant ve 2 v noci po tom, co jste celý večer tvořili... ... když jste se pustili do takové blázniviny jako je italský překlad mé knihy z anglického překladu mé knihy... protože když máte po ruce rodilého Itala, co tak nějak mluví anglicky a navíc se mě pořád někdo ptá, kdy bude k mání nějaká moje kniha v italštině, tak to by bylo, aby jsme to nezvládli... všechno je přece možné, když je člověk nadšený... a to my jsme... a to nadšení nám nezmizelo ani po 2 hodinách, co jsme pokročili od názvu knihy ke stránce č. 2... není ale důležité, za jak dlouho dojdeme do cíle, ale jak si tu cestu užijeme... a my jsme se včera báječně bavili... budu informovat, jak časem postupujeme... a za jak dlouho si budete moct procvičit svojí italštinu:) ... chtěla jsem dneska začít dřív... jenže... došly mi svíčky... a bez svíček se přece žít nedá... ale sehnat na Ischii svíčky (myslím obyčejné malé bílé čajové svíčky, kdybych chtěla hřbitovní, není problém) není jen tak... ... jenže už jsem zběhlý ostrovan a vím, kam si na ně zajít... nebo spíš zajet... takže jsem po západu slunce vyrazila na svíčkový výlet do Ischia Ponte, místo, kde jsem svoje ischitánské dobrodružství před 4 roky odstartovala... zastávka na kávu v baru ve stoje, procházka po ztichlém kamenném mostě vedoucím přes moře a obdivování starodávného hradu na kusu skály vyčnívající z toho tmavého moře... a v dálce za ním světla ostrova Capri... ... pokaždé, kdy navštívím tuhle část ostrova a děje se to poslední dobou často (nejen díky svíčkám), vzpomenu si, co mě tehdy přesvědčilo, že mám na tomhle miniaturním kousku země zůstat o něco dýl, než zamýšlený 1 týden... a tím víc, že i tehdy byla zima, období klidu a magie, která by se tu dala krájet...

... jsou prostě místa a situace a věci a taky lidi, co vám, aniž by se o to přímo snažili, zamotají hlavu... a změní tak vaše úmysly, vaše další kroky... samozřejmě k dobru... a vy jen žasnete a zíráte a vzdáváte se bránění se... a prostě se odevzdáte "osudu"... proudu... vlnám... toho nečekaného dobrodružství... a víte, že tak nějak to asi má být... přesně tak se to mělo stát...

... a vy pak zase, protože je všechno propojený a všechno se pořád vzájemně vyvažuje a dobíjí, změníte něčí jiný kroky, otevřete jiný úhly pohledu, zanecháte třeba jenom stopu inspirace a pomůžete vidět a vnímat věci, o nichž třeba někdo do teď neměl ani tušení... i když těsně vedle chodil od narození... a vlastně tušil, ale oči měl tolik zavřený... ... později jsem se zastavila v Ischia Ponte na druhou kávu, tentokrát k vychutnání u stolku... prostě jsem se chtěla na chvíli zastavit a jen tak sama pobýt, s tou náladou... a vzpomínkama... a takovým tím pocitem, jak je vám dobře... prostě tak samo o sobě... ... na stěnách visely nějaké obrazy, ty mě nezaujaly, ale zaujaty mě texty, co byly napsané na listech papírů pověšených vedle každého obrazu... byly to úryvky z různých knížek... o inspiraci... o hledání pravdy... prostě všechny ty věci, co mě hodně zajímají... ... a právě takhle se to v Ischia Ponte dělo hned od začátku... zvláštní magické náhody... souhry... kouzelná znamení... kolikrát jsem měla pocit, že to snad musí někdo režírovat, bylo to jako připravené dopředu... a dneska mi to tyhle texty na těch papírech připomněly... prostě jsem se náhodou zastavila v nějakém novém bárku, vyberu stolek přesně pro mě a jen co dosednu, v úrovni očí je text, co mi přesně mluví z duše... právě tady a právě teď... usmála jsem se... "no jo... Ischia Ponte... magický místo..." ... život je prostě kouzelnej... když ho kouzelnej chceme vidět... a jsme otevřený těmhle náhodám... co nám přináší odpovědi... povzbuzení... nalazení... utvrzení... že jsme na dobrý cestě... že jsme "správně"... že jsme dobře... že jsme... ... a já už tady zívám a je mi tak příjemně a chtěla bych ještě psát a sdílet, jenže se mi chce děsně spát... pošilhávám po posteli, co mám za zády... zapnout nahřívací dečku a hupsnout pod peřinu a cítit se skoro jako v písku na pláži... moře je teď v noci krásně slyšet... jak je ticho a všichni v okolí, včetně mých sousedů, 2 staříků, už dávno spí... ... protože ráno, jak to tady mají zažité, "musí" na nákup a uklidit a navařit a vyprat prádlo a pověsit... a vyžehlit... a vytřít a tolik dalších činností... který se u mě doma nemusí... jenom občas... když už třeba nemám co na sebe a jelikož teď vím, že se brzy budu přesunovat jinam, neřeším situaci plného koše špinavého prádla jako občas před tím... celá šťastná, že mám záminku a omluvu proto udělat nájezd na místní second handový trh a ulovit (plnou) tašku úžasných věcí za cenu jednoho páru ponožek zakoupených v normálním obchodě... hodně velké pokušení... ... teď už si tohle hýření ale nemůžu (BOHUŽEL) dovolit... na tom trhu jsem byla příliš mockrát a moje vášeň pro lovení pokladů se projevila naplno... když mě jednoho dne přestane bavit psát, můžu si otevřít vlastní second hand... ... občas se během dne přistihnu, že uvažuju, jak asi přemístím všechny ty hadry! co se rozhodně nevejdou, spolu s klacky a prkýnky a dalšími suvenýry z pláže a podobně, co ROZHODNĚ nevyhodím, do útrob mojeho auta (kterému SAMOZŘEJMĚ stále ještě nefungují blinkry... ale vždyť je to zatím jenom necelý týden, příliš brzy na to chtít po Claudiovi, aby mi zavolal a oznámil, že díl už dorazil... no ne?)... ... a další, neméně zajímavou otázkou je: kam vlastně všechny ty hadry a klacky z pláže v tom mým autě s fungujícími nebo nefungujícími blinkry povezu?... ale chtít vědět odpověď na všechno hned? na to je přece příliš brzy... ... Vesmír se stále ještě točí... vím, že momentálně tady další pozdní jaro strávit nechci... právě teď je noc... chce se mi spát... taky mám velkou radost z toho, že tady zase víc píšu... a mám velkou radost obecně z toho, že píšu knížky a že tady jste vy, kdo je čtete... a tohle všechno, řekla bych, je pro zatím dostačující množství informací... další se poskládjí v pravý čas... ... no a když budu potřebovat nějakou tu magickou nápovědu, přece vím, kam si pro ní dojet... do kouzelného podhradí... do Ischia Ponte... a nebo jednoduše... do svýho srdce... který je se mnou úplně pořád a úplně všude... stačí se jen pořádně zaposlouchat... a teď slyším, že je opavdu čas jít spát... ... přeju vám krásné sny a dny... a cesty za poznáním... kouzel a zázraků a magie, co jsou tady... pro nás všechny... právě teď...