Vyhledat

Ty nejlepší věci stojí jen tvou chuť je žít


... krásný den... tak zase píšu pár řádek... inspirována včerejší večeří v písku... na naší "wild" pláži... co se něco po západu slunce promění znovu v opravdu divokou... všichni, co se celý den poctivě opékali na vroucím slunci, zabalili své saky paky, odsunuli se do hotelových pokojů nebo na večeři do vyhřátého městečka... zatímco my, doslova praví ostrované, vycházíme do "víru" ostrovního života až před západem slunce... kdy ostrovní energie ve své plné síle zase ožije...


... vše je o volbě... toho, jestli se chci nechat unést davem, počasím, situací, společností, čímkoliv... nebo zůstanu věrná hlasu zevnitř, co radí... jak mi sedí žít... mě, tobě, komukoliv...

... každý jsme jiný a každému sedí jiné věci, napsala jsem už tolikrát... a je to pravda... a stejně tak, řekla bych, je pravdou, že v některých věcech by možná hodně lidí našlo to samé... jednoduše - štěstí...

... a to opravdu jednoduše...


... menu včerejší večeře vzniklo - jako vždycky - spontánně... podle toho, co jsme zrovna našli v ledničce a "ve spíži"... zdálo se, že zásoby včerejšího večera jsou poměrně omezené, ale už mám potvrzené, že právě z takových situací vznikají ty nejlepší výtvory...


... i včera... placky z kaštanové mouky s hrstí rozinek, spontánní nápad, trochu olivového oleje, hummus z fazolí s kapary, kousky cuket zprudka opečené s kořením na troše oleje, hojně zalité citronem... to vše zabalené do pečicího papíru, naservírované na vyhřátých kamenech, pozdrav denního slunce...

... před tím osvěžující koupel v moři... a pláž celá jen pro nás...


... když jsme vychutnávali první sousta večeře, napadlo mě, že vlastně i kdybychom chtěli, takovou restauraci bychom na celém ostrově nenašli, s takovým menu, s takovým prostředím... i kdybychom si mohli koupit celou zeměkouli, nechtěla bych včera večeřet jinde... i kdybych byla milionář, nechtěla bych sedět na jachtě a nechat si servírovat večeři uvařenou někým, koho platím, čímž se vlastně vzdávám možnosti... tvořit... něco vlastníma rukama... používat fantazii, představivost, vnímat radost z toho, že zase vzniklo něco úžasného nového... že se každý den něco nového učím... poznávám... a to docela jednoduchým způsobem...


... asi mě k tomu zamyšlení přivedlo i setkání před pár dny... z ničeho nic nám napsal jeden známý, kterého jsme potkali před 3 lety v Nice, kam jsme - jak jinak než spontánně - přicestovali s jednou kamarádkou, co tam žije a se kterou jsme se zrovna setkali u nás na návštěvě v Čechách... že bude 2 dny tady na ostrově...


... tenhle známý pracuje 30 let na jedné jachtě, pro ty samé lidi, co každý rok tráví letní sezónu mezi různými přístavy ve Středozemním moři... setkali jsme se pozdě večer, v malém přístavu, kde ještě minulý týden bylo až překvapivě klidno, skoro jako v zimě... nádhera... náš známý nám svěřil, že se tam jeho "šéfům" ohromně líbí a tak si prodloužili pobyt o několik dní... "Vlastně je to to, co potřebujeme... ticho, žádné lidi, jednu otevřenou restauraci... "


... paradox... říkala jsem si, že kdyby tihle lidé, co si asi mohou dovolit cokoliv, přišli na návštěvu tady k nám, do malého domku v tichu a zeleni, možná by pozměnili plán ještě víc a nechali by slavné přístavy ostatním lidem...


... kdo ví... jisté je to, že já bych s nimi neměnila... jsem šťastná, že mohu večeřet bosá v písku, bez makeupu, v plavkách, slaná od moře... dívat se na hvězdy, poslouchat vlny, nechat se hypnotizovat světlem majáku... vysílat do toho širého Vesmíru přání pro dobro co nejvíce lidem na Zemi... a pak, inspirována nějakou jednoduchou myšlenkou, zážitkem... tvořit... slovy... pro radost... sobě i druhým...


... neměnila bych... protože ty nejlepší věci na světě se za žádné peníze koupit nedají... ty máme každý k dispozici... ať jsme milionářem nebo obyčejným člověkem... všichni jsme stejní, jen otevřít oči a vnímat a jíst všemi smysly naplno to bohatství, kterého je celý svět plný...

... kouzelný den... večer... večeři... co třeba naservírujete někde pod hvězdy... a když se na ně podíváte, můžete si představit, že se vlastně díváme na ty samé... a tak si po nich dokonce můžeme poslat třeba úsměv... další dar, co nic nestojí a tolik zahřeje... na duši...


... mějte se krásně... k.


Ps. další inspiraci ve stylu jednoduchosti můžete čerpat v nové knize Síla života v jednoduchosti:)

10 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Proč ne?