TVOJE PRAVÁ CESTA

Aktualizace: 24. úno 2019



... krásný dobrý den... tedy dneska to tady vypadá tak, že vítr odnese nás a rovnou s celým ostrovem... ... jak mi tyhle rychlé a překvapivé ostrovní proměny připomínají, jak moc je důležité užívat a využívat naplno každé teď... každé teď je jedinečné svou energií, nabízí nám prostor...


slunný den pro čerpání, deštivý pro tvoření... relax, akce... nádech, výdech... spontánní plynutí života i Vesmíru kolem nás nás inspiruje a vybízí konat přesně to, co v daném okamžiku konat máme...

... a tak jsme těch několik slunných dnů využili převážně k čerpání slunce, povídání o dalších společných i našich osobních krocích, o tom, jak je důležité mít směr, jak ho objevit, když se člověk po něm do teď tak nějak úplně nepídil... a jak je důležité začít se vůbec ptát... na to, co je doopravdy důležité... co mě baví? co dělám nejradši? co mám předat druhým? jak mohu pomoci? jak nekonečný je můj potenciál?... ... tolik nádherných otázek, co vás zprvu, když jste na tomhle poli bez limitu nováčkem, trochu děsí... ale po tom, co se rozkoukáte, začnou se vám líbit a tak nějak krok za krokem přestanete rozumět těm, se kterými jste si do teď měli tolik co říct (a nebo spíš ne-říct)... a svět se začne točit jinak a mnozí vám tvrdí, že vás vůbec nepoznávají... a možná se pod váma i zem trochu otřese, ale to jenom ze samé radosti, že další duše je na své cestě... ... no, tak něco takového se poslední zhruba nejvíc rok děje ve světě mého ostrovana... co si před tím, než jsme se poznali, žil šťastně a spokojeně... ve svých zajetých kolejích... tradicích... a tak trochu nalinkovaně... ne že by se nikdy nezastavil a nezamyslel nad tím, jestli existuje i něco víc... ale pro různé okolnosti zvolil moc se v tom nešťourat... a v poklidu pokračovat... ale přece... ... život je legrace a plný překvapení... a protože jsme si oba nějakou dobu přáli potkat (se?) spřízněnou duši... Vesmír nám dal příležitost... a i když jsme od samotného začátku ani jeden z nás netušili, že naše setkání by se mohlo proměnit v něco víc, než několik příjemně strávených večerů, hele... uplynuly už skoro 3 roky a my jsme pořád tady!... to, co jsme si tajně přáli, se kousek po kousku skládá dohromady... oba žasneme a neuběhne ani jeden den, aby jsme si neřekli: kdo by to byl čekal?... ... přesně... nikdo nic nečekal a ono se to nějak děje... ... na začátku dva úplně odlišné pohledy na svět, odlišné kultury, výchova, zvyky... já svobodomyslný větroplach... on tradiční ostrovan... prostě úplně všechno jinak... a plus to, že jsme odlišná pohlaví, to samo o sobě dost často stačí k různým nepochopením... ... a tak z těch našich dvou oddělených a na světelné roky vzdálených planet a světů vzniká nějaká nová galaxie... kde je místa dost pro všechny, kdo chápou, že život se má žít podle hlasu srdce... i když je to velká výzva... že je to jinak, než velí všechna možná omezení a předsudky a prostě to všechno naučené... a dost často všechno tradiční... a že vykročit z těhle hranic stojí dost odvahy, ale taky to stojí za to... a že vám nebudou rozumět a budou se bát, že jste se zbláznili... ale i to se dá ustát... když naleznete oporu... spřízněnou duši... pomocnou ruku... dobrou knihu... pár přátel... ... a tak v tomhle sdílení posíláme zprávu všem, kdo tuší... že za hranicemi jejich světa se rozprostírá velký Vesmír, do kterého by chtěli nahlédnout... pustit se... ale bojí se... ... nebojte se, nejste blázni... a nejste sami... jsme tady my a spousta dalších... vždyť víte... poslouchejte vnitřní hlas... sami sebe a nenechte se omezovat... nebojte se... prostě vykročte... a nadechněte se z plných plic... vašich možností... možností realizovat svá přání... své záměry a vize a to, co vám jde ze srdce... protože proto jsme sem všichni přišli... ... krásné dny... plné svobody a lehkosti a radosti a nebojácnosti... ve vašich krocích k vašemu poslání... ... ps. příště zase napíšu další legrační postřehy z ostrova... že jich za těch pár dní přibylo... ... ps.2. blinkry jsou stále nefunkční...