SVĚT JE TVOJE HŘIŠTĚ A ŽIVOT TVOJE HRA

... podělím se o jeden kouzelný, řekla bych přímo čarovný zážitek z předevčírem večer... ... protože mi doma zase došly malé čajové svíčky, museli jsme vyrazit na návštěvu Ischia Ponte, kde se tenhle v místních podmínkách velmi speciální artikl dá sehnat, a to dokonce na 2 místech!... tady ve Foriu prodávají svíčky pouze pohřební a nebo různě velké a velmi navoněné, což není přesně můj styl... ... na druhou stranu ostrova jsme se vypravili až po setmění, protože pak je to tam ještě kouzelnější a také protože exklusivní západy slunce rovnou do moře a každý den úplně jinak vybarvené zase prodávají pro změnu jenom tady ve Foriu... ... a protože bylo celkem větrno a naditá mračna slibovala přeháňku, bylo víc než pravděpodobné, že uličky v Ischia Ponte budou kromě kouzla zahalené do závoje ticha a patřit více méně jenom nám a několika kočkám, co je ani déšť neodradí od objevných toulek...


... auto jsme nechali v části nad Ischia Ponte, odkud seběhnete dolů do podhradí uzoučkou uličkou, která je lemovaná zahradami plnými stromů nyní obsypaných žlutými citrony, pomeranči, omámí vás vůní květů, které se teď v jarním období přímo derou na svět a šíří svou vůni jako drahá parfumerie v pařížské ulici... ... ulička vyústí nad mořem a otevře se vám úchvatný pohled... stále ještě dolů na střechy barevné stavebnice malých domků se šišatými komíny, terasami pokrytými prádlem, věží kostela... hrad v celé jeho kráse na vrcholu útesu... pobřeží naproti... capri... neapol... vesuv... to všechno jako na dlani... pohlednicový pohled... a je tam ticho, které ruší jenom občasné hlasy z dolejších ulic... a v dálce můžete pozorovat lodě směřující z a nebo na ostrov... a v noci, když je všechno nasvícené a nad hlavou vám svítí hvězdy, je to prostě magické... na tomhle místě se vždycky chvíli zastavíme a jen pozorujeme... a taky rozprávíme o důležitých vesmírných otázkách... o kterých se dá mluvit jen na místech s podobnou atmosférou... protože v běžné realitě vám tyhle otázky jednoduše ani nevytanou na mysli... ... pak pokračujete dál pár minut a za chvíli už jste součástí té stavebnice, nad kterou jste před chvílí stáli jako sám stvořitel... ... nejdřív jsme odbyli nákup svíček v supermarketu Da Francesco a po cestě na kávu dolů k hradu jsme si v pizzerii Pirozzi vyzvedli jen tak pro chuť 2 crocché di patate, smažené bramborové těsto s kouskem mozzaelly uvnitř... velká pochoutka, rozhodně ne ajurvédská...


... ale jak sama ajurvéda, tao i jiné moudré filosofie, stejně jako moje srdce radí, v životě je důležité vyvažovat... udržovat rovnováhu... a také dělat věci s požitkem... takže taková jedna smažená blbůstka sněděná s požitkem a jednou za čas je vlastně nakonec docela ajurvédská...

... v mém oblíbeném baru Cocó, kde jsem trávila většinu svých dopolední v prvních měsících mého pobytu na ostrově a přímo hltala živé divadlo odehrávající se na jeho terase... měli toho večera zavřeno, den odpočinku, zvolili jsme tedy jiný nedaleký bar, od jehož stolku byl stejně krásný výhled na protější nasvícené pobřeží... ... samozřemě jsme se usadili venku, což číšník zase nemohl pochopit... vždyť je taková zima a dokonce bude každou chvíli pršet! zalomil rukama a se starostí v očích se ujistil, jestli se nechceme přesunout do zářivkou nasvíceného prostoru, kde z televize vyhrávaly poslední hity... ne, děkujeme, je to naprosto v pořádku, ujistili jsme barmana, co zmizel v teple své bělostné kavárny, aby nám připravil kávu... ... ostrovan se na mě smál.. smál se sám sobě... tomu, že i on by reagoval úplně stejně jako tenhle muž... s otazníkem v očích, proč chci sedět venku a v zimě... co na tom vidím... když přece uvnitř je příjemně teplo... pohodlně... ... dneska ví... že zimu zaženeme jednoduše mojí starou šálou, kterou jsem před hodně lety koupila na letišti v Barceloně, a která se od té doby stala mým nerozlučným parťákem... na cestách, na plážích, při chladných večerech, při toulkách neznámými ulicemi... při vychutnání kávy v deštivém večeru pod stříškou kavárny na břehu moře... ... vytáhla jsem tuhle kouzelnou odrbanou přikrývku z tašky, přehodili jsme si jí přes nohy, kapucy na hlavách a za chvilku už se z oblohy začal snášet déšť... a na ulici nikdo nebyl a bylo to kouzelné... působili jsme tam jako 2 opuštění bezdomovci... v tomhle světě, kde se hodně dá na parádu... poslední trendy... perfektní účes, naleštěné boty... nic z toho jsme tam v tu chvíli neměli... a měli jsme tam úplně všechno...

... když si konečně uvědomíte, že nemusíte být součástí divadla, které lidi hrají... můžete... můžete si vybrat cokoliv vám sedí, ale nic nemusíte... můžete si hrát svojí hru, pak se stanete zase dítětem... nejbohatším člověkem...

... a protože tam bylo tak skvěle a začalo pršet ještě víc, zůstali jsme po kávě ještě na sklenku vína... a víc ticha a víc kouzla načerpat do kapec... ... když jsme připíjeli, ťuknutí sklenic v tom prostoru znělo jako odbíjení zvonu... magické... připomnělo nám to scénu z filmu Půlnoc v Paříži... přiťukli jsme ješě několikrát a začali vymýšlet, kam se, stejně jako ve filmu, máme chuť nechat přenést... zakončili jsme naše přání tím, ať se prostě děje něco kouzelného... ... když jsme potom mířili zpátky k uličce, co nás zavede k autu, na jejím samotném začátku je jeden zajímavý obchůdek, co působí jako stánek s ovocem, ale v posledních týdnech se před jeho prostorem začaly objevovat malé dřevěné stolky a židličky vyrobené ze sudů a z jiných původních rekvizit sloužících v hospodářství... kouzelný prostor... ale vždycky, když jsme šli kolem, bylo už zavřeno... toho večera se svítilo... "Pojďme se jen zeptat, co to tady vlastně je? Dá se sem zajít třeba na skleničku?" Nakoukli jsme do dveří a zeptali se muže, který z krabic vybaloval těstoviny a rovnal je do prázdných polic... "Nezlobte se, můžeme se jen zeptat, jestli se tady připravuje nějaký bárek nebo co to vlastně je, tenhle prostor?" "Já vlastně ani nevím... ovoce a zelenina? malé občerstvení? Pojďte... pojďte dovnitř... a bez dalšího slova už nám z demižonu naléval místní víno, do mističky doma naložené olivy a začal nám vyprávět svůj příběh... ... poslouchali jsme, žasli jsme... jednak nad tím, o čem vyprávěl... jednak nad kouzlem okamžiku... před chvílí jsme si na tom tichém náměstí připili na to, ať se stane něco kouzelného... a teď tu stojíme a posloucháme zajímavý příběh... testujeme místní víno... a na rozloučenou jsme dostali balení špaget z jedné vyhlášené továrny na těstoviny...

... svět je naše hřiště... je na nás, jak si ho užijeme... jak si na něm vyhrajeme... jak se zapojíme... když věříme v zázraky, kouzla, prostě v život, promění se každý den ve velkou slavnost... v báječný film, kde jste hlavním hrdinou...

... a teď už... hurá na oběd a potom ven... moře se vlní, obloha je modrá... kdo ví, co za kouzla tam venku zase čeká...

You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon