SNY JSOU JAKO LUCERNY



... krásný večer všem... ze srdce děkuji za všechna krásná slova, co od vás dostávám... jsou jako sluneční paprsky... co hřejou mé srdce... děkuji vám mnohokrát... děkuji vám a posílám vám pár slov mých... pár slunečních paprsků... jako velký dík... ze srdce...

... dnes jsem se po ranní kávě a velmi zběžné zastávce v místním supermarketu pro trochu zeleniny a kus mozzarely, přes další kávu tentokráte s sebou (můj malý skorodenní rituál) zastavila na jednom z mých oblíbených míst... míst, kde má duše létá a čerpá inspiraci... obzor... prostor... vděčnost... vzdávám díky za všechny dárky, co každý den dostávám...

... je to místo vysoko nad mořem... z jedné strany se na vzdáleném útesu pyšní maják, co v noci prosvěcuje tmavý prostor... aby nikdo nezabloudil... a z druhé strany nic... široko daleko jenom slaná voda... kdesi v dálce, když je dobře vidět, zjevuje se silueta malého ostrůvku Ventotene... stejně jako v dávných dobách...

... je to krásné místo... když se podívám za sebe... pozdraví mě nejvyšší hora ostrova majestátně se tyčící až k samotným oblakům... zelená se, nastavuje své tváře slunci, stejně jako já... má přímo pohádkový tvar... jako by jí někdo z písku uplácal...

... chodím na to místo skoro každý den a pokaždé žasnu stejně, jako bych tam byla poprvé... ptám se sama sebe, co na tom vidím? co na tom pořád mám? ... a pak se podívám do té dálky modré... podívám se za sebe... a jsem... prostě šťastná... jsem jednoduše šťastná, že tam můžu strávit nějakou tu chvíli...

... že slunce dnes zase svítí a já tam můžu chvíli posedět... v ruce kelímek s vychladlou kávou... a s vědomím, že jsem právě tam, kde jsem si tolik přála být... s vědomím, že jsem na ostrově... u moře... o čemž jsem si z neznámých důvodů od malička snila...

... že jsem se rozhodla pro život, jaký žiju... že jsem se před lety rozhodla, že nepůjdu cestou, kterou si pro mě přáli jiní... že jsem se rozhodla poslechnout vlastní srdce a risknout to... risknout to hodněkrát... risknout to, že když se nebudu řídit tím, co je běžné, tu svou cestu po krůčcích najdu...

... a že nezabloudím, že se neztratím... a když, tak jen na chvíli... protože vždycky z nějakého útesu světlo majáku do tmy zasvítí... tím světlem jsou mé sny... světlem, co vede pravou cestou...

... a tak, i když jsem bloudila nejednou... jsem tady... a směju se... ... i teď se směju, když píšu tyhle řádky... ve svetru a šále, protože dneska venku pěkně fouká... ale jak řekl jeden děda dneska na trhu:

"Tyhle dny je pěkná zima... ale i ta zase přejde!"

... přesně... zima-nezima... čas-nečas... bloudění-nebloudění... i to zase přejde... když neztratíme světlo, naše světlo... optimismus... víru... naději... naše sny... tma zase přejde... a slunce zase zasvítí a zahřeje nás na tvářích... naše sny jsou jako maják... co v našem srdci stále září...

... krásné cesty... krásné výhledy... krásné rozlety... vašich duší... s majákem zářícím ve vašem srdci...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon