S POZITIVNÍ MYSLÍ SE ŽIJE LÍP

Aktualizace: 26. úno 2019



... krásný večer... po krásném dni s čistě modrou oblohou... ... jak jsem sama sobě slíbila, beru si chvilku, abych se podělila o pár dalších zážitků ze života na malém ostrově jménem Ischia... ... jsem po večeři a při psaní těchto řádků dovychutnávám skleničku vína z místních svahů... nevím, jestli moje večeře dneska byla ajurvédská, ale rozhodně byla docela prostá a naprosto jedna z nejlepších... že snad ani v michelinské restauraci by mi nechutnalo líp... (a jedna sklenička vína, maximálně 1, 5 přece není na škodu, ajurvéda sice doporučuje červené, ale když přimhouříme oko, můžu si myslet, že je třeba malinko narůžovělé... a síla mysli je nadevše... zmůže hotové zázraky...) ... po cestě domů jsem v jedné z mála místních pekáren, které se otevřely malému experimentování, koupila půlku chleba ze špaldy, uvařila čtvrtku květáku a z fazolí a trochy koření a dávky olivového oleje a trochy citronu umixovala něco jako hummus... k tomu už po několik večerů poslouchám francouzskou hudbu a kromě vánočních světýlek, co používám zásadně celoročně, mi tady svítí několik malých svíček... mám dnešní večer jen pro sebe, tak jsem navlečená do tradičního místního zimního úboru... pár svetrů, ponožky, chlupaté bačkory, legíny a navrch ještě deka... klimatizace se sice snaží hrát si na topení o sto šest, ale trochu jí to kazí vítr, co se k večeru přihnal na ostrov... ... ale i přes všechny vrstvy mě stále hřeje slunce, které jsem včera a dneska čerpala na pláži... konečně se počasí umoudřilo, odehnalo déšť na pevninu a včerejšek a dnešek nás odměnil možností užít si kouzelné pohody ve vyhřátém písku... skoro jako v létě, jenom bez lidí... ... dnes dopoledne jsem se setkala s přítelem a než jsme šli chytat bronz na naše bledé obličeje, dojeli jsme do servisu, kde mají od včerejška moje auto... potřebovali od nás najít technický průkaz a přeložit do italštiny potřebné informace, aby mohli objednat jakýsi díl, který díky pobytu v blízkosti moře na mém téměř veteránském autu jaksi zoxidoval nebo něco podobného... proto ta vybitá baterka... no a zážitek v místním autoservisu je záležitost, která stojí za to trochu popsat... když se nebudete zlobit... ... autoservisy, stejně jako kadeřnictví, tady potkáváte na každém kroku... u obojího je mi už jasné, proč... dokonalý účes, stejně jako dokonalý vzhled auta, a vzhled celkově je pro místní jednou z nejzásadnějších věcí... to je také jeden z důvodů, proč se tady necítím úplně jako ryba ve vodě... můj vzhled je spíše ležérní a ve stylu "hlavně rychle ven a užít si života"... ale to by zase bylo na jiné psaní... vrátím se k autům... ačkoliv u těch aut je možná tak častý výskyt autoopraven spíš nutností vzhledem k tomu, jak místní řídí, parkují a jinak manipulují se svými vozy... ... na ten "můj" autoservis jsem narazila spontánně, když jsem potřebovala vyměnit stěrače a od té doby, cokoliv na autě něco potřebuju, jezdím tam... ... celý podnik patří muži s nádherným jménem - Claudio, a neméně obdivuhodným vzhledem... ale... chci mluvit o jeho práci... když se u Claudia octnete, zpravidla vás přivítá několik mužů postávajících na různých místech v prostoru... většina z nich - podle mého - jen okouní, maximálně kouří cigaretu nebo něco vypráví jinému muži, který také jenom okouní... takže než se k vám Claudio dostane, aby jste mohli vysvětlit, co potřebujete, chvilku to potrvá... musí vyřídit několik telefonátů, namotnovat baterku do náklaďáku... vyparkovat auto, co překáží ve vjezdu, zkontrolovat práci jeho pracovníků (neboli jednoho z okounějících chlápků)... vyřídit další telefonní hovor, zatímco už se věnuje vám a případně rovnou řeší závadu na vašem autě... s mobilem stále u ucha... ... je to dost velká legrace a ještě větší je, že když je třeba, abyste u Claudia auto nechali do druhého dne, protože vám na počkání není schopen vyhovět, ať už z důvodu, že musí objednat vadný díl nebo si dojít na oběd, ani náhodou vám nevystaví žádné potvrzení o tom, že jste u něj auto nechali... na takové formality se tady nehraje... tady stále ještě platí slovo... necháte klíče v zapalování a než Claudio přijme další hovor potvrdí, že si můžete zítra odpoledne přijít, bude hotovo... ... takže jsme si dneska přišli... hotovo nebylo a auto jsem v prostoru autodílny také neviděla... ale to se hned vysvětlilo... museli ho zaparkovat, stejně jako řadu dalších čekajících pacientů, do přilehlé ulice, protože Claudio (zřejmě vyhlášený servisman) je přímo zavalený obouchanými auty s nutností opravy... díl na moje auto dorazí "během několika dní"... zhruba... takže nemá cenu, aby tam moje auto samo stálo a čekalo... protože "několik dní" je v místním nářečí velmi široký pojem... přeložili jsme Claudiovi potřebnou informaci z techničáku a než se znovu po pás ponořil do útrob jakési vysokozdvižné mašiny, potvrdil, že zavolá jakmile potřebný díl dorazí, a že ať dávám pozor, protože mi teď nefungují blinkry... z čehož si ale moc nedělám, protože blinkry, stejně jako třeba bezpečnostní pásy tady používá málokdo... poděkovali jsme a jeli na kávu a chytat slunce na pláž... ... v jediném otevřeném bárku, kde současně probíhají stavební úpravy, jsme si vyzvedli 2 cappuccina sebou a než nám je připravili, stačil se majitel kavárny, který mě zná, protože jsem v jeho bárku často vysedávala a psala poznámky a nebo jen chytala inspiraci u kávy a někdy sklenky vína... a vždycky vyzvídal, kde mám nějakého přítele... v té době byl můj přítel ještě zaměstnancem, což se před několika měsíci rozhodl změnit a osvobodit se a vydat se na svou vlastní cestu, cestu vedenou hlasem srdce... ale o tom také jindy, a tak se mnou nemohl přes den vysedávat u kávy a chytat slunce nebo inspiraci... takže včera i dnes se konal křížový výslech a došlo pomalu i na číslo bot, jak už to místní mají ve zvyku... chtějí si prostě udělat kompletní obrázek o tom, koho mají před sebou... ... když se můj přítel na otázku, čím se živí, zmínil, že prochází transformací a že je nyní na objevné cestě sám k sobě, byl kavárník poněkud zaražený... na takové věci tady nejsou zvyklí... tady se vyžadují přesné informace, které si lze zasadit do obvyklých vzorců... takže když se někdo rozhodne a vybočí, je z toho velké pozdvižení a hned spousta dalších otázek a hlavně velkolepých myšlenek o běhu světa a života vůbec a jak se má žít a jak se to dělat nemá... věci, které by neznalý turista na ostrově, kde hodně často svítí slunce, vůbec nečekal... ale protože já už zdaleka turista nejsem, znám tuhle jejich písničku a už se vůbec nedivím... už se jenom usmívám a nic nevysvětliuju, když jde o mě... žiju, jak si volím... a druhý zrovna tak... ale ne každý na tohle přistoupí... ne každému se líbí myšlenka, že je strůjcem vlastního života... protože to by znamenalo, že když něco nesedí, budu s tím muset já sám zahýbat... ono je někdy snažší vymluvit se na spoustu věcí, který za to mý "neštěstí" mohou... hlavně to neházet na vlastní zodpovědnost... ... a protože tohle můj přítel samozřejmě už také ví, tak jsme se do žádných negativních rozhovorů vtáhnout nenechali, popřáli jsme krásný den, poděkovali za prvotřídní kávu, sedli si s ní do písku a připili na svobodný život a na volby každého z nás... na ty nejlepší volby a na radost... a na teď... a taky na vánoce... protože vánoce můžeme mít každý den, když chceme... stejně jako narozeniny... na ty jsme připili taky... a pak jsme tam jen tak v tichu spolu byli... a jenom moře nám do toho mluvilo a ne a ne se zastavit a zmlknout... ale to vůbec nevadilo... protože moře krásně mluví... moře přímo hladí... a myslím, že vůbec neumí být negativní... ... a to už by pro dnešek mohlo stačit... ono by se toho dalo psát spousta... a o tom výletu kolem ostrova teda až příště... jestli se ovšem nepřihodí zase něco daleko zajímavějšího... třeba další návštěva Mr. Claudia... až "jednoho dne" třeba dorazí ten díl a pohledný Claudio bude moci zprovoznit blinkry na mém voze... ... mějte se krásně a myslete, mluvte a žijte nalazeni pozitivně... to se pak žije jako na Slunci... ps. jasně, že myslím pozitivně, ten díl rozhodně jednoho brzkého dne dorazí!

You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon