... je název mé nové knihy... budoucí knihy... co se skládá, tvoří... od loňského jara... fyzicky... ale někde v hloubi duše, srdce, se začala dít daleko dřív...
... radost z jednoduchého života... jsem vnímala odjakživa... samozřejmě jako dítě... míhají se mi různé útržky před očima... radost ze změny ročního období třeba... první jarní květy... první den letních prázdnin... první listy probarvené podzimem... první sněhové vločky... malé detaily... obrovské štěstí... k nezaplacení...
... radost z jednoduchého života... vnímám stejně intenzivně i dnes... dítě uvnitř mně jásá stějně jako dřív... teď a tady... kde právě sedím... usmívám se... jen tak... při pohledu na detaily kolem...
... na stole košík, který jsem zachránila před vyhozením, s drobnými žárovkami, co mi dělajjí společnost... místo vázy láhev od vína z čirého skla... místo orchideje svazek drobných kvítků, co jsem našla u pláže... místo džbánu na vodu skleněná láhev od mléka, s mušlí z jedné z mých cest na provázku kolem hrdla... dva malé kalíšky z teracoty, ze kterých pijeme vodu a jindy víno, drobný suvenýr z cesty do Toskánska... šálek na kávu se lžičkou a zbytkem kakaa, prozrazující mou půlnoční svačinku... masivní dřevěné dveře, vedoucí ven, na terasu, jsou otevřené... koukám se jimi do tmy... a naslouchám tichu... kouzelné, tajemné, mysteriózní... před chvílí se ve dveřích objevila černobílá kočka... přišla na pozdní večeři... pak zase neslyšně zmizela ve tmě... uvidíme se znovu ráno... dvě dobrodružné duše, kterým i k velkým objevům a radosti stačí i docela malý kosek země...
... za mými zády, na malé poličce odpočívá žlutý meloun, dárek od domorodce... a také trs česneku... a další ingredience, ze kterých přes den kouzlíme... tady v jednoduché kuchyni úžasné delikatesy... pro tělo i pro duši... včera k obědu poprvé v životě švestkové knedlíky z rýžové mouky a ricotty... kreativita nezná hranice... někdy mám chuť psát, jindy ne... tvořím místo se slovy s jinými přísadami... a pak jsem zase svěží pro jiné objevy a tvoření... nikdy není důvod bloumat, otálet... život je plný příležitostí... k tomu pořád se zajímat, zkoušet, pozorovat, objevovat... a tak mít důvod radovat se z každého dne... ať je jaro, léto, podzim nebo zima... kdekoliv a kdykoliv... ať je nám, kolik chce...
... kniha Radost z jednoduchého života... bude malou připomínkou, že k radosti i štěstí stačí docela málo... to se ví... a není to jen fráze... je to teď a tady... možností pro každého... uvědomit si, že už teď a tady má daleko víc, než si kolikrát myslí...
... poslední už skoro dva roky trávím na jednom speciálním místě, které jsem si doslova vysnila... nebylo by to pro každého... stejně jako každý sen... každý sníme jiné sny... ale pro mou duši je tohle místo oázou... zdrojem inspirace... prostorem pro objevování vně i uvnitř sebe... i když je to místo docela obyčejné... a právě proto... nechává spoustu prostoru k rozletu a k životu... méně je více... tuhle frázi opakuji po víc jak milionté, ale právě tady na vlastní kůži sama sobě potvrzuji, že je to přesně tak...
... poslední dny intenzivně vnímám, že se léto pomalu loučí... podzim začíná barvit listí... teď a tady, v jednoduchém prostředí a rytmu dní, mám prostor na to vnímat, pozorovat, vychutnat si i sebemenší detaily a změny... jaká to radost... jako když jsem byla malá... a ještě větší... protože ji mohu sdílet... třeba právě s vámi, kdo teď čtete tyhle řádky... a budete číst stránky nové knihy... a přát si, ať ve vás tuhle čistou radost probudí...
Comments