ON THE ROAD, ON THE BEACH


... on the road... on the beach... dnes jsem ujela celých 8 km od místa, kde jsem včera nocovala... přes to, že to budu muset zítra dohnat, protože už ve čtvrtek - což je pozítří!! - jsem slíbila jít za kmotru jedné knize, která mě přímo "bouchla" do očí svým názvem, když jsem před odjezdem na Ischii slídila po Neoluxoru na Václaváku jednak po nějaké zajímavé nové knize, a jednak po tom, jestli je má kniha Deset přání někde vystavená... nejlíp na co nejviditelnějším místě... a ona opravdu byla, ale co víc... nad navršenou kopicí výtisků mé prvotiny završovala pyramidu kopice jiných knih... Život bez jídla... jednoduchý černý nápis na úplně jednoduché bílé obálce... znamení... knihu jsem si tehdy odnesla a otevřela jí za pár týdnů až na Ischii a od první stránky jsem s autorem knihy souznila... ne, že se chci momentálně vrhnout na život úplně bez jídla... ale jeho myšlenky, pohled na život a na svět... názory, že jsme to my, kdo náš život řídíme každým rozhodnutím a podobně, byly tak silné, že jsem jednoho odpoledne vyhledala autora na facebooku na napsala mu poděkování za inspirativní knihu...

... a to celé nakonec dopadlo tak, že onu knihu, kterou jsem objevila v Neoluxoru na Václaváku nad knihou mojí, jedu do Neoluxoru na Václaváku pokřtít coby kmotra... není život zábavný?... o tom by se mi ani nesnilo, když jsem se odhodlávala autorovi napsat poděkování... jak málo někdy stačí, aby se děly doslova zázraky, nebo věci téměř neskutečné... co nám otevřou další dveře, zprostředkují inspirativní setkání... nebo nás jen na malou chvíli zahřejou u srdce... život nám dává pořád tolik příležitostí a je na nás, jestli je zachytíme a zkusíme využít...

... a tak, pokud budu pokračovat tímto tempem, dorazím do Prahy na Vánoce a já ten křest chci opravdu stihnout... zítra ten čas "naženu", ale rozhodně nelituju, že jsem dneska poslechla intuici, nebo cokoliv to bylo a zastavila se na další neuvěřitelně nádherné pláži, kterou jsem objevila po pár dalších kilometrech cesty kolem pobřeží nad městečkem Gaeta...

... večer jsem potom našla ubytování v hotelu přímo na pláži a kochala se procházkou malého tajuplného městečka postaveného na skalnatém výběžku do moře...

... není účel hnát se po cestě a chtít za každou cenu stihnout co nejvíc... zastavit se, vychutnat si... zažít...

... a nakonec jsem toho "stihla" plno... nasbírala mušle, které si později navleču na šňůrku a konečně získám šperk, který možná i budu nosit... nevím, jaká pohádková bytost za to může, ale všechny drobné mušličky, které jsem na pláži objevila, mají malé dirky, jako by snad byly pro navlékání na šňůrku už připravené a čekaly tam na mě...

... po cestě jsem se zastavila na skvělou kávu... a při pohledu na moře posílala svá přání za širý obzor a představovala si, jak se v pravý čas plní... jak svobodně plují po vlnách, jako loďky do svého přístavu...

... vychutnala jsem si dlouhou procházku v tichu a užívala pocitu, jak se mi bosá chodila boří do jemného písku... byla jsem odměněna západem slunce do moře... představení, na kterém, jak jsem zjistila, jsem se stala závislou... a večer potom našla pokojík přímo nad mořem...

... v tom malém opuštěném městečku jsem našla překvapivě moderní a otevřený bárek na útulném náměstíčku... vychutnala si tam skleničku bílého vína... připadla jsem si jako ve filmu... tak trochu nereálně... já... sama... na místě, o kterém jsem nikdy před tím ani neslyšela... popíjím si tady vínko jako místní, co sem chodí každý večer...

... v takových chvílích vám život připadá jako divadlo... když se vytrhnete z toho, co znáte, co běžně děláte a třeba jen na chvíli se přenesete do neznámého děje...

... usínala jsem pak za zvuku jemně šumějících mořských vln... pootevřenými balkonovými dveřmi proudil do pokoje svěží vánek... a bílý průhledný závěs dodával celé scéně prostě snovou atmosféru... byla jsem v tom okamžiku moc šťastná, že jsem na cestě... jen tak... sama... je to dobrodružství, které stojí za to vyzkoušet...

ps. a nemusí to být ani cesta za hranice... kolikrát stačí obyčejná procházka... pár hodin jen ve své vlastní společnosti... abychom se nadechli a vychutnali... prostě obyčejnou krásu a nekonečné možnosti života...


#Cesty #Radost #Objevování #Itálie