NOVÝ ROK!



... krásný večer a šťastný a kouzelný nový rok!!! ... sice o pár dní později, ale přece... přece v novém roce... a zase už od moře... ... mé milované moře (no dobře, nejen to:) mě na Silvestra přivítalo tak nadšeně, že se den po mém návratu pořádně rozvířilo a rozhoupalo v bocích a vykouzlilo na své nádherně zbarvené hladině veliké vlny a vítr se doslova rozvášnil, a tak mě po novoroční procházce a kávě v bílé vesničce Sant Angelo popadla rýma a pšíkání a taky zima a od včerejšího podvečera jsem byla zalezlá až do dnešního odpoledne v posteli s vyhřívací dečkou, jež mi darovala kamarádka, co se přestěhovala do kvalitně vyhřívaného bytečku, a které jsem se při návštěvě jejího původního ostrovního domova posmívala, že je jenom pro důchodce... oděná do nového bledě modrého flísového pyžama s hvědičkama, ponožkách vycpaných umělým beránkem, s čajem a polévkami, táckem s mokka konvičkou a hrníčkem, hořkou čokoládou, ovocem a také s novým románem od Alexandry Potter "Hledá se Romeo" a další knihou "Transformace mysli" od Dalajlamy...

... ano, přesně tak... jak na nový rok, tak po celý rok... kombinace všeho možného, co se vešlo na postel... kombinace všeho možného, co mi chutná a co mě baví... baví mě zkoumat mysl a náš potenciál a baví mě být romanticky naivní a věřit v pohádky a šťastné konce... šťastné životy... ve splněné sny a přání pro nás pro všechny...

... můžeme žít tak, jak chceme, můžeme kombinovat věci, co nám sedí... zkoušet různé pokrmy, zkoumat nové úhly pohledu... říkat, co máme na srdci a jít tudy, kudy to srdce radí... můžeme v tom inspirovat ostatní... můžeme jim pomáhat, ale sami se při tom nezasekávat... můžeme jít po kouscích pořád dál... každý rok, každý den... o nějaký ten kousek... zkoumat naše přání... mluvit s naším srdcem a s otevřeným srdcem s druhými... naslouchat naší duši... jestli je šťastná... nezavírat se před ní a nezavírat jí na petlice do tmavých koutů našich bytostí... rozvíjet naší odvahu říkat si o to nejlepší... ať ten náš život za to stojí... ať jdeme sami sobě i druhým příkladem... ... o to nejlepší, co sedí našemu nitru, naší duši... ať už je to cokoliv... každý z nás je šťastný na jiném místě, v jiném poslání... ale tak nějak vnímám, že hodně z nás má něco docela podobně... nebo snad docela stejně... všichni chceme být jednoduše v pohodě a šťastní... jednoduše radostní...

... a musím říct, co jsem sama sobě opakovala i psala tolikrát... návod na to, jak dosáhnout opravdového a trvalého štěstí je sám o sobě docela jednoduchý... žít podle hlasu svého srdce... ... a není to žádné otřepané klišé... je to jednoduše pravda... a není to ani nic, o čem bychom museli dlouho přemýšlet, do čeho bychom museli hodně investovat, aby se to mohlo rozhoupat... ... je to něco, co máme každý pořád po ruce... ať už jsme s tím začali, nebo třeba nikdy neskončili, nebo na to docela zapomněli... můžeme se na ten hlas vždycky zase napojit... a začít podle něho naše kroky vést... kreslit další roky... psát si další novoroční přání...

... a nebát se, že uděláme něco špatně... když jdeme podle hlasu srdce, pak ať jsou naše kroky zdánlivě divné a nezvyklé, vedou jistojistě správný směrem... k vytouženému štěstí, které se dostaví až překvapivě rychle... a začne nám v podobě známého radostného pocitu kolovat v žilách... jako čerstvá dávka kofeinu...

... jo jo... někdy se opakuju... a co se týká takovýhle otřepaných klišé a frází, opakuju se docela ráda... jde mi to prostě ze srdce... nemůžu si (ani nechci) pomoct... ale když je tu ten nový rok, znovu mi ta slova přišla na mysl nebo spíš rovnou pod ruce a tak je píšu, jak se na mě sypou... nefiltruju... sama znovu a znovu kývám hlavou a usmívám se u toho... ... hlavně poslouchat naše srdce... jo jo... krásná, jednoduchá pravda... na kterou neexistuje a neplatí žádné "ale"...

... dnes na večer jsem tu měla jednu návštěvu... pár ostrovanů na čaj... moje nová kniha ležela na stole a tak jsme se začali bavit na téma, o kterém píšu... i o mé - pro ně - dost netypické životní filosofii... zase jsme - z jejich strany - naráželi na spoustu vět začínajících slovem "ale" a tak podobně...

... a já si uvědomila, jak dřív bych své postoje hájila a snažila se z plných plic vysvětlit, že vůbec neví, jak si škodí, když taková slova používají a že by se na každou věc mohli podívat i jinak... a třeba by to, co jim v životě tolik nejde, šlo o hodně líp... ... dnes jsem zaprvé v klidu zůstala v tom bledě modrém pyžamu, protože mi je v něm teplo a venku pořád fouká vítr a vůbec, jsme přece přátelé a tak je to v pohodě, i když jsem se naučila, že v Itálii je něco takového docela nezvyklé, i mezi přáteli... a jak jsme tak povídali, a oni povídali a prokládali své věty oněmi "ale"... jen jsem řekla, že je na každém z nás, jakou životní filosofii a postoje zvolí... v jakékoliv oblasti života... čím naplní svůj čas... a dál klidně usrkávala lahodný čaj a nesnažila se už nikomu na počkání změnit život nebo otevřít oči...

... pokud někdo nechce uvěřit, pak mu ani nejosvícenější osoba na světě nepomůže... možná, že jednou z vůbec nejosvícenějších věcí bylo jednoduše zůstat v tom pyžamu... zůstávat takoví jací jsme... jednoduše sami sebou... napojení na hlas svého srdce... a tak... nějak v životě potom přirozeně v pohodě a radostní... ať venku svítí slunce nebo fouká vítr... třeba se osoba naproti začne sama ptát po tom klíči k přirozenému trvalému štěstí, které sálá z očí... třeba ho to vůbec nejvíc inspiruje... daleko víc, než všechny snahy a doporučení a spousta slov...

... pak se náš hovor stočil také k tomu, proč je televize vytažená ze zásuvky? copak se na ní vůbec nedívám? ... ne... a už hodně let... dokonce jsem se na ní nedívala ani teď v čr, protože jsem zapomněla, že i během pěkného filmu odvysílají desetkrát balíček reklam na spoustu divných věcí, a tak mi úplně zničí požitek a nit toho, co jsem doopravdy chtěla sledovat... ne... televizi k naplněnému životu opravdu nepotřebuju...

... a co zprávy?... trochu jsem se zasmála... na co se mě to ti dospělí lidé ptají? copak se zapomněli v životě bavit a smát?... zprávy? ty nesnáším od mala... možná za to může taťka... sedával pravidelně každý den přibitý ke křeslu v tu samou hodinu, a když vysílali zprávy, nesmělo se na něj ani promluvit... možná za to může jednoduše fakt, že na mě zprávy působí depresivně... a kromě toho si myslím, že jestli se děje něco opravdu důležitého, co potřebuju vědět, ono se to ke mě nějak dostane...

... ale... pro každého z nás jsou důležité jiné věci a pak se také život odvíjí třeba po odlišných cestách... ... někdo frčí po dálnici a zastaví se na pár rychlých kafí z automatu v rychlém občerstvení a prolétne k tomu v rychlosti největší titulky v novinách... někdo dává přednost bočním cestičkám... co sice nejsou tak rychlé a tak rovné, za to přináší spoustu překvapení a prostoru k vychutnání si cesty... a také nádherných kavárniček u silnice, kde si u pomalého upíjení ze šálku lahodné kávy lze vychutnat třeba i četbu nějaké romantické knihy nebo knihy, co pomůže transformovat uspěchané pochody naší mysli... ... a nebo si jednoduše vychutnat často i okouzlující výhled... co naší mysl a veškeré její pochody transformuje docela snadno a docela rychle...

... a tak, nějaký závěr mého "novoročního mega projevu"?:)

... buďme jednoduše v pohodě... sami sebou... v každé situaci... poslouchejme naše srdce a pojďme... vydejme se po klikaté romantické silničce, na kterou nás navádí... na které také umí pršet a foukat... ale i krásně svítit slunce... ... a pak, až se sejdeme v dalším roce... ať už v pyžamu nebo s turbanem na hlavě... tak, jak to komu z nás sedí, budeme se třeba jenom smát... z plna hrdla smát... a nebudeme ani potřebovat slova... protože budeme jednoduše vědět, že jsme našli cestu k trvalému štěstí... prostě tak... jednoduše tak...

... ze srdce... a velké díky... vám všem... co jste se za minulý rok připojili a rozrostli jste tak tuhle virtuální "rodinu" založenou na sdílení a šíření radosti... víry ve sny a v pohádky... víry v poslouchání hlasu srdce... ... děkuji vám všem, že tu se mnou jste a věřím, že vám i další psaní v tomhle zbrusu novém roce přinese zahřátí na duších a inspiruje vaše srdce... a těším se na všechno, co tenhle rok všichni posuneme... ... tak jo... už končím... nemůžu se nějak odtrhnout... ale všeho s mírou, že jo! ...jenom poslouchání srdce a smíchu bez limitu:)


To live a happy life is not a coincidence, it is a choice.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon