NEPŘESTAŇ SNÍT A ZA SNY JÍT

Aktualizace: 1. bře 2019



... krásné odpoledne... ... všem posílám srdečné pozdravení... náruč slunce... modrou oblohu... ... jsem zpátky z Mallorcy na Ischii... poslouchám kompilaci Café del Mar a pořád se pohupuju v baleárském módu... ... ostrovy jsou jako lidi... každý má jinou duši... jinou náladu... s každým můžem souznit třeba nějaký čas... a pak se zase třeba pohnout dál... život je přece změna... hra... a velká zábava... a naše srdce radí, co mu v jakém období přesně sedí... co ho rozvíjí... ... když jsme minulou neděli dorazili po první zastávce na nejlepší cortado v centru staré Palmy do našeho airbnb ubytování, v jedné z ulic, o kterých jsem si vždycky snila, že bych si v jednom z jejích domů přála strávit aspoň pár dní... přivítal nás mladý Španěl jménem Gerard... "Welcome!"... krásný úsměv a otevřená náruč... na prahu otevřených dveří do úžasně uměleckého bytu... jako ve snu... spousta knih a artefaktů z cest... trámy na stropě a původní dlažba na podlaze... podlaha mírně prohnutá... aby ne... byt má 200 let!... to už je něco příběhů na jeho hřbetu... okny je vidět do prostorné ulice... vzrostlé platany rozprostírají stín po celé ulici... tak poetické... tak uklidňující... ... po tom, co nám Gerard ukázal náš pokoj... tak nádherně prostý, že bych se tam klidně nastěhovala na stálo, nám nabídl sklenici vody... a pak u bytelného kuchyňského stolu z masivního dřeva se již tradičně zeptal, jestli chceme nějaké místní tipy... něco poradit... ... svěřila jsem, že Mallorca a také Palma, je takovým mým druhým domovem, vlastně snad opravdovým domovem, že jsem tam léta žila a že jsem se tam před léty vlastně pořádně probudila... že jsem tam odletěla ještě když jsem studovala a už se do původního života nevrátila... díky příležitosti jsem začala žít život, o kterém jsem si snila... mimo běžná pravidla... zkrátka jinak, než se ode mě čekalo... a že být tady po pár letech zpátky je krásný pocit... a že se asi budem jenom toulat v ulicích a po pobřeží... nemáme žádný přesný cíl... něco vidět... hlavně zažít... být... nechat se překvapit a inspirovat... a třeba o kousek posunout... "Mallorca je ostrov klidu... isla de la calma...," pravil Gerard... na to, že jsme po něm nechtěli žádné turistické atrakce... "Nejlepší je jen tak být... nedělat žádné plány... protože ty se stejně změní... klidně se tu ztraťte a zavolejte mi... ale nic neplánujte... jen si to tu užijte..." ... a tak to přesně bylo... protože nic jiného na Mallorce ani nejde... ... je to zvláštní... už když jsme přilétali, cítila jsem ohromné nadšení... byla jsem jako nedočkavý voříšek... a stejně můj Ital... stejný pocit... "Jako by nás ten ostrov vítal otevřenou náručí... zvláštní... cítím takovou vřelost..." svěřil se mi ještě v letadle... ... ostrovy jsou jako lidi... ... každý dám pomůže v něčem jiném... něco jiného prozradí... otevře... nabídne... ... no a my... bychom měli pořád jít... za hlasem našeho srdce... dělat spontánní rozhodnutí... co vedou... třeba dál... za těmi sny... za dalšími obzory... nikdy se nezastavit... a pořád se rozvíjet... a naslouchat... jaká duše právě plně souzní s naší...