NEŘEŠ A ŽIJ



... krásné kouzelné ráno... všem... s vůní kávy... s melodií, která právě přenáší mě do Paříže 20. let...

... je krásné, jak můžeme cestovat napříč časem, napříč světem... kdykoliv naše duše po rozletu zatouží... můžeme cestovat kamkoliv se nám zachce... a nebo prostě jenom být... jenom být a vnímat ty nejobyčejnější věci, které nás kolikrát posunou tak daleko, jak by to nedokázal ani ten nejexotičtější výlet na světě...

... uvažuju, když se tak podívám z okna na jakousi starobylou zeď s otvory, v nichž bydlí holubi... a do tajemné zahrady, která mi nemálo připomíná jeden večerníček, který mě okouzlil v dětství - jmenoval se Zahrada... a už jako malá jsem věřila, že ta Zahrada existuje... a že jí jednou najdu...

... přání se plní a sny se dějou... a představte si, je tu i ten kocour! jen jsem ho zatím neviděla jezdit na kole...

... ale co jsem to psala... usrkávám kávu, kterou jsem připravila ve venkovní kuchyňce nacpaná do svetru, bundy, obmotaná šálou až po temeno hlavy (protože takovouhle zimu tady prý snad ještě nezažili!)... a s úsměvem na rtech, samozřejmě... z toho, jak je něco takového v dnešním technickém a moderním a kolikrát až příliš rychlém světě ještě možné... a jak se mi to líbí...

... i když mi prsty při mytí nádobí trošku mrznou, protože teplá voda v té legrační kuchyňce prostě není...

... když jsem se ptala lidiček, od kterých jsem si tuhle báječnou oázku vystřihnutou z minulosti pronajímala - "V kuchyni neteče teplá voda... jak jí pustím?"... odpověď byla - "Non c'é.../ není..." a typické pokrčení ramen...

... není... neva! ... vždyť káva se dá uvařit i bez teplé vody! ...

... a tak mi to tu zase připomíná ty krásné věci, to, jak se někdy příliš fixujeme na to, co jsme zvyklí, jak nás někdy pohodlnost svírá... a jak je naopak trocha nepohodlí nádherná... kolik kouzelných dveří pro nás otevírá...

... třeba když jsem včera večer vařila hodně horkou polévku na zahřátí... i když jsem se snažila nakrájet všechnu zeleninu bleskově, přeci jen, všechno člověk neuspěchá... než polévka začala příjemně bublat, chvilku to trvalo a tak jsem se šla projít do té zahrady... na nohách tlusté ponožky a žabky... ... a nad hlavou svítily hvězdy... a mezi dvěma stromy je pověšená houpačka, tak jsem se na ní zhoupla... a potkala jsem kouzleného kocoura a taky chvíli jen tak pozorovala stíny stromů a palem a všeho, co tu tak bujně roste... stínové divadlo na kamenné zídce... a mezitím... ... to na plotně začalo bublat a talíř horké polévky pak za tímhle oknem chutnal úplně nejbáječněji na světě... a věřte... není to mým kuchařským uměním...

... tak vám přeju kouzelný den... plný zastavení... malých věcí, co rozzáří tu nejjasnější hvězdu ve vašem srdci...

... a třeba objevení tajemné zahrady, ve které se možná dá uvařit báječná polévka pro vaší duši...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon