MILUJU OPRAVDOVÉ


... vracím se... domů? ... tam... na ten malý ostrov, co mě k sobě vábí zvláštním kouzlem... už několikrát jsem se snažila mu odolat... ale... jako někdy v životě... podléhám... nerozumím... nevím... těším se a mé srdce plesá... jásá... takže, kde je vlastně doma?... řekla bych, že tam, kde je naše srdce šťastné...

To moje skáče radostí a jásá, když zaslechne zvuk mořských vln... a tak se k němu vracím... postupně, pomalu a beze spěchu... cesta je cíl...

Vyměnila jsem v kufru auta zimní věci za letní a zase jedu... někudy... hlavně tudy, kudy jsem ještě nejela a kde to neznám... využít každou příležitost... objevit pokaždé něco nového... město, pobřeží, kopce a louky... kavárny, promenády... ulice a přístavy...

... rozšiřuju si obzory... a žasnu... nad tím, jak je ten náš svět kouzelně krásný a pestrý...

Včera jsem s duněním hromů a blesků dorazila do jednoho přístávku na pobřeží toskánském... Marina di Pisa... shluk oprýskaných domků seřazených v dlouhé promenádě jeden vedle druhého... octla jsem se tady "náhodou" díky vřelému ubytování, které na mě dýchlo na booking.com, když jsem včera odpoledne hledala, kde ten večer přespím... jak už se stalo mým novým "zvykem", když takhle cestuju...

Někdo by na to moje ubytování možná řekl:

"Takové obyčejné?"... právě to je ono... cítím se jako doma... nebo spíš jako někde u babičky... kdybych tedy měla babičku, která bydlí na toskánském pobřeží... a proto jsem si dnes ráno u snídaně, co se servírovala na stolcích v malé zahrádce řekla:

"A mě se tady líbí, zůstanu ještě jeden den"... ostatně, nestojí to víc, než jedna obyčejná večeře v restauraci... kterou ráda vyměním za pár jablek na pláži...

Odpoledne jsem se prošla kolem šikmé věže v Pise... nemohla jsem přece jen tak projet a nepodívat se na ten unikát... ale nezdržela jsem se tam dlouho... spousta turistů a ta slavná věž i přes svou velkolepou slávu, zdála se mi oproti mnoha jiným památkám, které chátrají bez povšimnutí, docela... já nevím... možná snad okoukaná... a tak nějak už docela bez opravdového kouzla...

Dala si jedno cappuccino ve slavném městě a na západ slunce jsem byla zpátky u moře... u té autentické modré plochy, co žije... co se hýbe... dýchá a ladně plyne... která inspiruje... a která svoje kouzlo, aspoň pro mě, nikdy neztratí...

... usnula jsem v zeleném pokoji a ráno hurá... přibížit se o kousek... tomu zvláštnímu místu, co si mě čímsi získalo... co je to? ... to právě jedu zjistit...


#Cesty #Itálie #Život #Životsúsměvem #Štěstí #Cestajecíl

You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon