Pořádně se podívat na „detaily", co nevyrobil člověk, ale život, příroda, Vesmír… „něco“ a zeptat se: Jak je to možné, nebo proč tenhle tvar? Jak to všechno samo úžasně roste, kvete, funguje?“ a najednou jsem zpátky v ději, tady v tom úžasném dění a jasně vidím, co je důležité. Tyhle otázky jsou důležité, protože na ně není odpověď, jen velké hluboké ticho a velké NEVÍM. A to je tak zvláštní pocit náhlého osvobození.
Na všechno není odpověď. Prostě není. Jaká úleva si to uvědomit. Všechno nejde logicky vysvětlit. Ty největší zázraky vznikají samy, vynoří se odkudsi jako inspirace, co nechá vytvořit něco, co nás nechá beze slov nebo se stejným pocitem ticha v sobě, úžasem a „nevím“, jak tohle mohl někdo nakreslit, zkomponovat, napsat… Zázraky se rodí ve stejném místě, které nejde navštívit osobně, a stejně tak je to možné, když necháme mysl za zády a vejdeme do prostoru za ní.
Nevím, kdo navrhl mušli, dokonalou, nádhernou, na kterou se právě dívám nebo komára, co spí přilepený na stěně a proč tu vlastně je? Dokonalý květ lilie… Lásku? Nevím a miluju to, protože mi to připomíná, že život je experiment plný neznáma, otázek bez odpovědí a plný nádhery, tady pro nás, připravený darovat to největší bohatství výměnou za naší plnou přítomnost.
Commentaires