MŮŽEŠ, KDYŽ CHCEŠ



... krásnou neděli... posílám slunce, kávový pozdrav... jemný vánek, co se prohání přes malé náměstíčko, na kterém teď sedím...

... zářivě modrá obloha kontrastuje s čistou bělobou kostelní věžičky, co se do oblohy pyšně vypíná... naproti mě vchod do obchůdku s oblečky pro mořské víly Antica Sartoria... myslím, že se tam pak půjdu na chviličku ztratit a nechat okouzlit...

... je neděle a je siesta... městečko Forio se vyklidnilo... unavení lidé dojídají ve vedlejší restauraci zbytky svých obědů a už přemýšlejí, kam se půjdou schovat a stočit do klubíčka, aby si odpočinuli na večer...

... já se na večer těším moc, protože nedělní večery se nesou ve znamení hudby... hudby na pláži... kdy můžete tančit bosí v písku, pozorovat při tom hvězdy a koukat na fascinující světlo majáku...

... hudební pláž je od té mé, kde teď bydlím, vzdálená... asi 2 - 3 kilometry a už se těším na procházku... i v tom vedru... i na procházku zpátky domů... po půlnoci, kdy hudba na pláži končí...

... minulou neděli jsem si v bárku za pláží dala ještě kávu na cestu... proč ne... Můžeme, co chceme... pokud na to zrovna dostaneme chuť...

... můžeme cokoliv... je na nás, co si vybereme... ať už k jídlu, ať už nosit v hlavě... nebo nosit na sobě... nosit v srdci... a vítat ve svém životě...

... když jsem se před týdnem vrátila na ostrov po návštěvě Čech, kde jsem křtila knihu Roma mi Amor, řekla jsem si, že jsem možná poslední týdny jedla příliš sladkých pochoutek... příliš mnoho báječných croissantů a sem tam nějakou pizzu při západu slunce na pláži... výborné špagety se sklenkou vína...

... no ano, je to božské... co vám budu povídat...

... ale je také božské umět vypozorovat, kdy nás tělo žádá na chvíli se zastavit a zase se víc vyladit...

... jako rádio... vyladit se na jakousi vnitřní navigaci, která k nám promlouvá tím hlasitěji, čím čistší má cestu... a není to zdaleka jen o sluchu...

... cítila jsem, že i když v Itálii opravdu všechny tyhle věci umí, když jich jím příliš, cítím se odpojená... a já nechci nechat život kolem sebe jen tak ubíhat... jako v polospánku... i když nádherně blaženém...

... už to tak mám... baví mě být bystrá jako zvíře... cítit, vnímat, vidět... pozorovat, frekvence, které v tom polospánku vnímat nejde... stejně jako hlas našeho srdce...

... a tak jsem poslechla... nakoupila ovoce, živou stravu... zeleninu a luštěniny... každé ráno ať se mi chce nebo nechce, nastupuje yoga... i když je pořádné vedro... protože ta v cestě k hlasu srdce a bystré intucii hodně pomáhá... mám to na sobě vyzkoušené...

... ráno yoga, potom miska ovoce... černá káva... a smysly se bystří už po pár dnech... v průběhu dne samozřejmě žádný croissant a žádná pizza... a jak ten svět krásně a jasně chutná...

... tento týden jsem si pekla doma... třeba báječný moučník z ovesných vloček, kokosu, čerstvých fíků, jogurtu a olivového oleje... nebeské... jak mám ráda tyhle věci... a jakou je výzvou nebýt líná ani v Itálii, kde na vás lákavé pochoutky mávají na každém kroku...

... místo pizzy jsem upekla koláč z mleté cizrny s kousky cuket a malých rajčat, zasypaný sýrem feta... božské... nejen chutí... božské energií, kterou tyhle věci nechávají v mém těle proudit...

... zpozornit a vzdát se lákadel opravdu přináší... zakouším to zdaleka ne poprvé... ... po týdnu tohohle mého osobního retreatu, i myšlenkového, se cítím jako vyměněná... smysly zbystřené... energie nádherně zharmonizovaná... přidávala jsem i masáže olivovým a jojobovým olejem... a taky čištění myšlenek...

... třeba po ranní yoze naslouchání tomu, která centra ještě potřebují uvolnit... jednou jsem třeba začala řvát jako tygr, když jsem se dlaní dotkla krku... jako by se chtělo něco dostat ven... tak jsem tomu dala průchod a pak se z plna hrdla začala smát...

...je úžasné, co všechno v sobě máme... co můžeme... s čím můžeme experimentovat, objevovat... čím se můžeme krok za krokem stát...

... zkrátka, po týdnu se zase cítím napojená... dokonce vnímám, jako by se mé tělo propojilo se vším okolo... zase potřebuju míň spát a věci, co by mě třeba jindy rozčílily, projdou kolem mě...

... pořád se usmívám... cítím se trošku jako blázen... a moc mě to baví...

... cítím se svobodná... v každém pohybu... i když dýchám... a každý nádech i výdech si užívám... a věci, o kterých jsem před tím dumala... se samy jasní... odpovědi jako na dlani... tohle napojení, jak se zdá, je klíčem ke všemu...

... a tak... s velku chutí pokračuju v tomhle probouzecím programu... protože vím, že toho naše tělo umí tolik... a já jsem hodně zvědavá, co se v nás skrývá...

... co všechno doopravdy MŮŽEME... pokud si to dovolíme... pokud se rozhodneme, že CHCEME... otevřít se... plynoucí energii bez limitu...

... tento týden jsem zachycovala mé pocity i postupy na stránky nové knihy, která už několik měsíců průběžně vzniká... bude to takový Lexikon kouzel... pro všechny, kdo se chtějí vyladit a zažít to, co to znamená být doopravdy člověkem...