LEHKOST BYTÍ

Aktualizace: 1. bře 2019



... krásný den všem... ten čas si tak pěkně plyne jako samotný Vesmír... bez ohledu na nějaké jeho počítání námi lidmi... a tak uběhlo celých pár týdnů, co jsem tady nic nenapsala... ... někdy se tak uděje, že řekněme, máte nějaké rituály, věci, kterým věnujete ze srdce svůj čas... a pak najednou přijde období a tyhle rituály jsou vystřídány zase něčím novým... prostě tak... vy ani nevíte, proč to tak je, ale najednou jen víte, že máte z toho srdce daleko větší chuť věnovat svůj čas jiným věcem... ... a tak... když jste si tak nějak vědomí, že srdce je náš kapitán a že je moc dobré následovat jeho hlas, nebráníte se novému vnuknutí a se zvědavostí malého dítěte následujete jeho příkazy... a dny se mění v týdny... a vy si plynete spokojeně spolu s Vesmírným časem, a i když zrovna děláte jinak něco, co jste dosud dělali určitým způsobem, baví vás to... snad právě proto... ... protože naše duše změny baví... a naše duše naopak stereotypy nebaví a unavují... a i to, co nás někdy baví, může se časem ve stereotyp přehoupnout a pak už naše duše žadoní... "Změň to... začni to dělat jinak... třeba jenom na čas, ale vystup ze zajetých kolejí... vyzkoušej nové způsoby... objevuj a věnuj svůj čas zase něčemu novému..." ... a když poslechneme... když se vzdáme držení a opakování... hmmmm... tak objevíme, kolik je kolem nás dalších možností... ... zase tady pěkně filosofuju, ale když právě to mě tolik baví... i když chci původně napsat prachobyčejně věcný článek s vysvětlením, proč se po mě "na facebooku doslova slehla zem", sveze se to zase k filosofickým úvahám... a to jsem prostě já... ... zkrátka a dobře, v posledních týdnech se dost oteplilo, počasí začalo být nakloněné dlouhým hodinám stráveným na pláži... dlouhým piknikům při západu slunce... měla jsem tady na návštěvě rodinu... také báječný týden se skupinkou žen, které se na Ischii přijely namotivovat, zacvičit yogu a opojit báječnými bruschettami a nekonečnými sklenkami vínka... nejen při tom západu... udělala jsem si s mým hnědoočkem malé prázniny na ostrově mého srdce Mallorca... naučila jsem se formátovat e-booky a další věci... a zkrátka... na psaní na Facebooku nebo tady na blogu najednou nějak "nezbýval čas"... ... ten čas, který tady všichni máme jenom jeden... najednou přišlo období, kdy se mi zase začalo chtít maximální počet vteřin, kterou z nich tady na světě vlastním jenom jednou, věnovat jen prachobyčejnému bytí... prostému existování, kdy si třeba jen uvaříte kávu, nebo sednete na sklenku vína třeba při západu slunce... a prostě jen tak jste... ... jste a je vám tak blaženě, že to nechcete vůbec ničím ředit... nechcete to ničím rušit... prostě a jen tak být... a nechat plynout čas a prostor... a plynout si s tím... ... ale abych ze sebe nedělala docela osvícenou bytost, samozřejmě mám radost, když se mohu o takové okamžiky a sem tam i nějaké inspirativní myšlenky podělit, aby co nevíc lidí pochopilo, jak krásné a jak vlastně jednoduché je "šťastně být", začala jsem o to víc sdílet záběry těch vzácných okamžiků spolu s pár frázemi na Instagramu... ... pokrok je dobrá věc... bránila jsem se mu docela dlouho, až jsem pochopila, že čemukoliv se bránit je pěkná hloupost... protože pokrok nemusí znamenat jen zkázu, ale naopak dveře dál... je jen na nás, jak to pochopíme a uchopíme... a tak jsem se otevřela dalšímu médiu, co nám ta dnešní uspěchaná doba nabízí a můžu říct, že mě to docela chytlo... a i to je důvod mé nevěry mým sáhodlouhým článkům... ... to by jeden nevěřil, co se s tou malou krabičkou jménem chytrý telefon, dá všechno a během pár okamžiků udělat... já se vlastně vůbec nedivím tolika lidem, kteří tomu docela propadli... padnout do téhlé nástrahy je tak blaženě jednoduché... a tak opojné... ale snad... věřím... snad díky tomu, že jsem se narodila ještě v době ("kamenné"), kdy se svět točil (světe div se!!!) dokonce bez pomocí internetu, věřím, že zůstanu na té správné lince, na hranici rovnováhy, kdy budu všechen ten pokrok dnešní doby v dobrém využívat a nenechám se jím obalamutit... nenechám si to své prosté šťastné bytí v každém okamžiku nikým a ničím (ani Instagramem!) vzít a narušit... a bude to všechno jenom ku prospěchu všech a všeho... ... a tak, kdo jste na Instagramu (ha ha... připadám si tak in a moderně, když píšu tuhle frázi... )... občas mrkněte na můj profil (říká se tomu tak, že jo?)... ... ze srdce vám všem mávám... užívejte co nejvíc každý okamžik tak, jak vám sedí... s těmi, co máte nejvíc rádi... poznávejte, seznamujte se... zkoumejte... a nebraňte se novým věcem, co vám můžou pomoci v posunu, otevřít oči, obzor a taky dveře na další cestu... ... zkrátka buďte... užívejte si... radujte se a oslavujte... a to nejen proto, že je zase to báječné léto, co nám všem vhání radost do tváří už jen tím, že tady zase je... a že je tak krásně teplé a opojné a rozverné... ... pojďme si to léto a tu lehkost bytí nahrát jako základní aplikaci do našich životů... ať prostě a pořád co nejvíc JSME... tahle aplikace je totiž úplně báječná... funguje ve všech systémech a sem tam je dobré ji zaktualizovat nějakou bláznivinou, aby nezastarala... ... tak jo, mávám... a jdu existovat... do opravdového světa mimo obrazovku počítače... ... ale možná dneska přece ještě, ale jen na malinkou chvilku uteču do malé obrazovky mého telefonu a vystavím nějaký příspěvek na Instagram... když už teda... ... děkuju vám... užívejte spolu se svojí aplikací LEHKÉHO BYTÍ prázdniny v každém obyčejném dni...


To live a happy life is not a coincidence, it is a choice.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon