JUTOVÝ PYTLE Z MALAGY



... nádherný den všem... vůni kávy posílám na palubě lodi, co právě vyráží z přístavu... ... vyběhla jsem "na internet"... s notebookem v nové tašce ulovené na včerejším trhu... obří radost za pár drobných...

... někdy mám období, že se cítím dobře s tím, co mám a jsem na sebe hrdá a myslím si, že už mě asi něco osvítilo a potěšení z hmotných statků se mě už netýká... ale pak mě zničehonic překvapí další období, kdy to cítím přesně naopak... přesně tak, jak to má život rád... jednoduše harmonický balanc...

... najednou zjistím, že to moje mnišské období skončilo, možná proběhla nějaká transformace a já si chci zase užít trošku prostopášnosti a té prosté lidské marnivé radosti... udělat se hezčí třeba nějakým tím novým hadříkem... a tím víc, když léto právě začíná... léto a všechno vzdušné a rozkvétající a rozverné...

... jako roční období střídají se na světě, střídají se stejně tak různá období v životě každého z nás...

... když jsme se před pár dny s mou sestřenicí zasněně toulaly po Malaze a ona zahlédla za výlohou jednoho obchodu krásné šaty, rozpoznala jsem v jejích očích čistou touhu vlastnit tenhle kousek... který samozřejmě, stejně jako spoustu dalších podobně nádherně zbytečných kouseků rozhodně nepotřebuje, ale z nevysvětlitelného důvodu po něm z celého srdce touží...

... sama ale zastavila narůstající lovecký instinkt a zeptala se mě, co si o tom myslím... ... dobře znám ten pocit, který se vás v těchle okamžicích, když vám něco naprosto nepotřebného náhle učaruje, zmocní...

... a tak jsem jí "zkušeně" dala moc pěknou přednášku o tom, jak už si tyhle pocity hlídám... jak na ně vyzrát... jak se jima nenechat oblafnout, že je to jen lest... a jak jsem na ně vyzrála já...

... sestřenice si tedy nechala odborně poradit a odolala své touze a z Malagy s ní tyhle šaty neodjely (jiné ovšem ano:)...

... no, a já?...

... den po té, co sestřenice odletěla a já si španělský pobyt o den prodloužila, jsem při své odpolední toulce městem jen "nakoukla" do jednoho obchodu, který si dobře pamatuju z Mallorcy, a který tam "u nás" v jižní Itálii nemají... no... ... "jen nahlídnout"... řekla jsem si překračujíc práh spokojeně s tím mým osvíceným nadhledem... a o hodinu později... jsem obchod opouštěla, svůj duchaplný nadhled zabalený do pěkné papírové taštičky, na tváři rozzářený úsměv a v té tašce pár nových (samozřejmě ne nutně potřebných) kousků do nového období...

... vem to čert! sakra! vždyť je přece léto a jsme na Zemi, jsme na živu, tady, krásní a radostní... máme tahle pěkná těla, abychom je také občas pěkně ustrojili... no ne? ... rozmlouvala jsem sama se sebou v duchu... sama sebou notně pobavená... a sestřenici už letěla do Prahy zpráva... na kterou jsem po chviličce dostala vzrušenou odpověď, ať se jdu kouknout na ty šaty, jestli je tam ještě mají... třeba bych jí je přece mohla poslat... (k čemuž nakonec naštěstí nedošlo, protože šaty už ve výloze nebyly... vidíte... jednejte hned, za okamžik už může být pozdě!)...

... a co z toho celého tedy vyplývá?...

... já nakonec myslím, že když je toho (všeho) "s mírou"... při čemž míra té míry je někdy trochu diskutabilní... je to v pořádku...

... všechno, s čím naše srdce souzní, je v pořádku...

... neboli, jak jsme pronesly s mou sestřenicí jednoho večera ještě v Malaze, když jsme si vychutnávaly sklenku krásně vychlazeného bílého vína na promenádě v přístavu a slunce zrovna zapadalo za andaluzské kopečky... "My už jsme tak osvobozený od nějakých marnivých nákupů a chtění... jsme tak vyrovnaný... že by jsme si vlastně úplně vystačily s jutovým pytlem...", následoval doušek vínka a po té sestřenka dodala: "... plným věcí..."

... takže asi tak...

... na světě je přece krásně... a na světě je třeba od všeho trochu... někdy nám stačí jutovej pytel a někdy třeba trošku víc...

... odříkání radosti k osvícení rozhodně nevede... všeho s mírou... ale vždycky srdcem... vždycky s radostí... pro radost... pro čistý pocit, že teď je to správně... že to neděláme jen proto, aby se tím něco zapláclo... když je to od srdce, s čistou radostí, pak je to v pořádku...

... a tak, podle vaší míry, podle vašeho "nadhledu"... podle vašeho srdce... ustrojte se do toho, co vám nejvíc sluší... co vás právě baví... co je právě teď to pravé... ať už to bude z juty nebo hedvábí... ale v každém případě, nezapomeňte na úsměv... ten pozvedne i ten nejjutovitější pytel na nejslušivější šaty na světě...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon