... zvenčí slyším ptačí zpěv a vzdálené občasné pokřikování místních - z jedné terasy na druhou, sdělující si čerstvé novinky ze života běžných dní. Vzduch až neskutečně voní rozkvetlým jasmínem a dalším jarním kvítím, povzbuzeným v růstu včerejším deštěm...
Tyhle detaily a milion dalších zalévají poslední už víc jak rok na tomhle místě mou duši a pomáhají v mém osobním růstu, a hlavně mi dávají ty nejlepší dary... ke každodennímu životu... v rytmu, co se nepočítá na hodiny a často ani na dny, často za doprovodu jen božského ticha, které se tady zdá až nereálné, kousek od moře, blízko u sebe...
Vždycky jsem si přála žít na nějakém ostrově, na místě, kde bych se cítila... takhle... Přichází to vše postupně jako ve všem... Uvědomění darů kolem, které často přehlížíme, protože moc přemýšlíme. Až když si konečně uvědomíme, že nic není důležitější než to, co se děje teď a být u toho, a z tohoto bodu si potom s jasnou myslí vybíráme to další, co nás podpoří v tom, čím opravdu jsme, chceme být a chceme žít...
Esence toho, čím doopravdy jsme, je v každém z nás, jen dá trochu zabrat, než se nám ji podaří ze všech těch možností vydestilovat. Jednoduchost je pokročilá lekce. Je to paradox, ale tak to je. I Hloupý Honza si musel udělat kolečko světem, aby pochopil, že to, co hledá, měl celou dobu před nosem.
Jako já. Vydávám se na cesty a hledám, sbírám zkušenosti a postupně vybírám ingredience, co pasují mojí duši. Krok za krokem odhazuju zavazadla, až zbyde to, co je opravdu třeba, co pomáhá v tom být autentickým já, bez masek, bez obav, bez nevykopaných psů v duši.
Jsem člověk zvídavý a tvůrčí a mám tendence nechat se unášet novými nápady a směry. Učím se stále, za pochodu, nenechat se rozptylovat tím, co není moje a zůstávat věrná své cestě, svému poslání, co dělá šťastnou mně a může dát to nejlepší druhým, čímž je psát knihy.
Mým snem také bylo psát anglicky a šířit mé knihy ve světě. Na @katyyaksha můžete od nyní čerpat i vy. Tady budu dál psát v našem krásném rodném jazyce.
Comments