JEŽÍŠ, TO JE TAK KRÁSNÝ!



... nádherný sluníčkový den všem... káva mi voní na stole...

... po téměř 4 měsících na jiném stole, stále na ostrůvku Ischia, na který jak jednou dorazíte, máte pocit, že už se vám ani nikam nechce, a to i přes to, že je to tu opravdu hodně malinkaté...

... malinkaté, ale tak hodně opravdové a původní a plné kontrastů, co vás každý den inspirují k mnoha zamyšlením, také zastavení, pozorování a opravdovému užívání prostého běžného života...

... u nějaké té kávy, západu slunce, procházky po pláži, objetí, pohledem do očí, objevením slušivého kousku za pár euro na místním trhu... u sklenky vína a příjemném rozhovoru...

... co vás inspiruje k tomu žasnout a nořit se do každého okamžiku naplno... doprovázeném často i zvoláním:

"Ježíš, to je tak krásný!"... jak říká jedna báječná kamarádka, kterou jsem tady také poznala... ... a má pravdu... Ježíš, to je tak krásný!... každý moment, když si ho dovedeme uvědomit... a to nejen na Ischii... ale úplně kdekoliv...

... a teď zpátky, co jsem to psala?

... takže, tentokrát mám výhled do bujné zahrady... v mírném vánku šelestí palmy, před otevřeným oknem skotačí drobné lístky na dlouhé paži olivovníku... stromu, jehož kmen údajně ztělesňuje duše milenců, kteří jsou tak nádherně propletení do sebe, dozvěděla jsem se jednou na Mallorce...

... zahrádka je obehnaná zídkou z kamenů poskládaných na sebe bez použití malty (nebo co se běžně na spojení zídek používá?)... zkrátka "po staru"... a "po staru" je i oloupaná fasáda domu naproti... z jehož balkonu, na kterém se suší čerstvě vyprané povlečení a vlaje na pozadí modré oblohy jako plachty lodě, je určitě vidět i na moře... které, když je hodně rozzuřené, je slyšet až sem... není daleko...

... v noci je na obloze dokonce vidět světlo majáku, jež v pravidelných intervalech zasvítí do tmy jako zázračný laserový meč...

... předevčírem jsem z magické zahrádky s venkovní kuchyňkou, ve které jsem dokonce strávila své první vánoce mimo Čechy, a které byly i bez cukroví a sněhu (a toho povyku kolem) tak nádherně sladké a pohodové... přesunula svůj "majetek" do domku kamarádky, která zrovna v okamžiku, kdy jsem začala "hledat" nové bydlení, odjížděla na delší cestu pryč... ... a tak jsem s radostí přivítala příležitost pobýt pár týdnů v jejím doma... "jako doma"... než si najdu svoje nové ostrovní doma...

... znám už celou rodinu, protože jsem tady bydlela chvíli i na podzim, a když jsem se tehdy stěhovala do kouzelné zahrady, maminka kamarádky se téměř obávala, že se mi u nich nelíbilo a proč jsem nezůstala - snad klidně na pořád - "Vždyť místa je tu dost!"... řekla tehdy a upřela na mě pohled plný opravdové starosti...

... vysvětlila jsem jí, že mi u nich bylo opravdu krásně, ale že je čas jít dál... maminka mi potom ještě několikrát zopakovala, že se vždycky můžu vrátit, že tady jsou... kdykoliv... a tak jsem se tedy na chvilku vrátila...

... maminka, která nedávno oslavila 86 let a je čiperná jako by jí bylo ani ne polovina, mě přivítala s otevřenou náručí... "Když budeš cokoliv potřebovat, víš, že jsem nahoře... Dáme si kávu?"...

... nádherné přivítání po několika měsících... které mi připravily plno nádherných překvapení, posunutí dalších snů a pozorování vnitřního prostoru, cvičení se v tom, abych ještě víc byla přítomna v každém okamžiku... kdy jsem dokončila knihu Roma mi amor, která je připravená ke své pouti šíření další radosti mezi vás, úžasné, usměvavé lidičky... a těším se, co přinesou další dny... okamžiky... týdny... každičký moment, který za to stojí naplno vychtunat... ... tak si se mnou teď dejte jednu kávu... poďte, krásně si jí užijeme... a společně nahlas... do toho našeho světa... s úsměvem a radostí... proneseme báječnou větu mojí kamarádky, co mi vždycky vnese úsměv nejen do tváře: JEŽÍŠ, TO JE TAK KRÁSNÝ!

... a hurá do našich dalších dobrodružství...