ISCHIA, ČISTÁ ESENCE ŽIVOTA


... krásnou sobotu... chtěla jsem napsat "neděli"... ale uvědomila jsem si, že ta je až zítra... ale i tak, krásnou neděli...

... pár dní na tomhle ostrově chutná něco jako zkoncentrovaná esence života... napomáhá k tomu ještě fakt, že je srpen... víc všeho... aut, lidí, rámusu, vedra... ale i té energie, která se tu dá doslova krájet...

... včera po poledni, když jsem vypila 2 cappuccina, snědla další croissant s nutellou a pár domácích fíků, jsem se vydala do Nitrodi... přírodní park s "pramenem mládí"... teče tam voda, co má údajně zázračné účinky... tohle místo objevili před mnoha a mnoha lety už dávní obyvatelé tohoto ostrova... a tak jsem se tam včera vydala i já... ... cestou necestou... klikatou uličkou, silničkou, co vede mezi barevnými domky, zatáčkami, do kterých není vidět, výhledy, ze kterých se vám tají dech, lemovanou milionem detailů a plnou všeho... skútrů, co se vyřídí z ničeho nic v protisměru, odrbaných autobusů, o kterých netušíte, jak se po téhle silnici vůbec můžou pohybovat... za okny jen zahlédnete poněkud vyděšené výrazy cestujících...

... když jsem se po Ischii pohybovala v prvních týdnech, i měsících mého pobytu před 2, 5 lety, a to jsem ani neřídila auto, jen autobusey nebo na sedadle spolujezdce, svíral mě permanentní strach a stres... "Jet si odpočinout do uklidňujícího parku, kde si na hlavu necháte téct oživující pramen mládí... a potom absolvovat cestu hrůzy? Jaký to má smysl??" ptala jsem se sama sebe, když jsem jednoho horkého letního odpoledne seděla vmáčknutá na zadní sedadlo již dosti vysloužilého vozítka jedné mé místní kamarádky, která energicky vytáčela jednu zatáčku za druhou a do toho si stihla povídat se mnou i s další spolucestující...

"Tohle prostě není nic pro mě!! Co tady sakra furt dělám???!"... tázala jsem se sama sebe v duchu... to bylo 2 roky nazpět...

... ha ha ha... Co tady SAKRA furt dělám??? ... nasávám TO, co mi před časem přímo drásalo nervy... ale tentokrát s doslova otevřenou náručí a pocitem: "PERTE TO DO MĚ!"

... jásám nad každým dědou, co s nepopsatelným výrazem ve tváři a přilbou nasazenou na půl hlavy hrdě řídí svou Vespu a řítí se úzkou uličkou naproti mě... nad každým autem, co se nečekaně odpojí od chodníku a vjede mi do cesty... vzpomenu si v půlce cesty, že už mě ani nenapadne používat bezpečnostní pás... jaká to svoboda... jízda ve stylu "volný pád"... "věř intuici... nezatěžuj se kravinama... a prostě jeď... vnímej, žij, vychutnávej, právě teď.." ... to je to, o co tady kráčí... ... to je to, proč káva je tu tak neuvěřitelně silná a dobrá... barvy prostě sytější, že to nedovedete pochopit... chutě a vůně intenzivnější... proč? ... já nevím... je to tím vzduchem, ale je to tím, jak to místní mají... mají svůj svět... který my, co jsme se narodili v uspořádaném světě, zprvu nechápene a jsme z toho celí nesví a nervózní... ale když "si dáme pohov"... "když to přestaneme hrotit... a položíme se do toho"... pak, a to vám garantuju, otevře se něco uvnitř vás, co nechá vystoupit jakousi část, která vás naučí dívat se na svět jinýma očima... proč věci komplikovat?

... dneska ráno, když jsem si vychutnávala své cappuccino dole v restauraci, co mi připravil Ciro, vidím ho, jak sedlá svojí černou Vespu, jednou rukou svírá řidítko, ve druhé plechovou konvičku... viděla jsem ho tak už včera, ale než jsem se stačila zvědavě zeptat, co je v té konývce, byl pryč... dnes jsem to stihla... "Co je v té konývce?"... "Cappuccino...," usmál se na mě a už startoval... a já jsem se do tohoto ostrova zamilovala ještě víc... "Tohle by se u nás prostě nikdy nestalo, proto to tady tak miluju... vy prostě věci neřešíte... ale děláte..." "Facile..." Vždyť je to jednoduchý, odpověděl Ciro... a byl pryč... aby cappuccino dovezl svému příjemci ještě horké... jak ho tady s láskou pijí... a to tady lze cappuccino vypít na každém kroku, jenže příjemnce má asi své oblíbené právě z této restaurace... tak proč mu ho nedovéz? Facile...

... co k tomu dodat? ... asi jen... když budete cítit, že vám v životě chybí motivace, že jste pohaslí... že potřebujete nakopnout... vzpružit.... vykašlete se na yogu, na meditace... a relaxační retreaty... zabookujte si nejbližší let na tenhle ostrov, zahoďte všechny kraviny a nepotřebné záležitosti... a pojďte se znovu naučit, jak je krásné prostě být a dýchat každý okamžik!!! ... a kdo potřebuje TURBO restart, z celého srdce doporučuju podniknout tuto doslova "spirituální, intenzivní a hlubokou duševní" výpravu v srpnu, měsící nejintenzivnějším... v měsíci, v jehož polovině jsem i já přede 2 lety z ostrova doslova prchla... neb jsem ještě nebyla připravená na tu nejintenzivnější esenci pravého života... (...a čímž mimochodem začíná má kniha Roma mi Amor:)...

... jak je nádherné se v životě pořád posouvat a překonávat vlastní omezení... přeju všem... jen to nej... nejintenzivnější...

... no, a já asi půjdu na pizzu.... když je ta NEDĚLE...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon