DENÍK ZE SARDINIE 9.


... nádherný den a začátek nového týdne... posílám všem úsměvy ještě stále z kontinentu ostrovního jménem Sardinie... ... sbírám do zásoby nové pohledy, výhledy... poznávání další kultury, života lidí na jiném kousku země...

... sice mluvíme jiným jazykem a narodili jsme se na jiných kouscích země, ale v základu jsme všichni stejní...

... všude se najdou lidé, kteří se na svět smějí a radují se z toho, co se děje, kudy se ubírají a kudy se ubírat chtějí, tím směrem se snaží své kroky mířit, a pak takoví, kteří zvolí to, že budou sklenici vidět vždycky napůl prázdnou... jak jsme se včera ráno bavili s Marcem, který spolu se svou ženou provozuje Bed and Breakfast v Portoscuso, kde jsem se na pár dní zastavila...

"Jaké je to starat se o nové a nové lidi, kteří u vás přespí... starat se o provoz malého pensionu, když to vlastně nikdy nebyl tvůj sen?"... ptala jsem se sympatického muže, který mě den co den vítá širokým úsměvem a otázkou, jak jsem se vyspala a co pěkného jsem podnikla předchozího dne...

... Marco (ha ha... ty Marcové jsou opravdu můj italský talisman... kdo četl některé z mých knih, ví, o čem mluvím)... před tím, než před 4 lety začal provozovat tenhle malý pensionek, pracoval v místní továrně na zpracování jakéhosi kamene, který se poblíž těží... i když to nebyla práce, o které by si každý snil, dělal jí rád... ale protože se nedařilo, jak mělo, továrnu zavřeli a spousta lidí, včetně Marca, přišla o práci... v tu dobu měl se svou ženou ještě na krku hypotéku na dům, který si postavili...

... co budeme dělat? ... no co... s rukama v klíně a nadáváním na to, jak to v životě chodí a proč se tohle muselo stát zrovna jim, asi moc neudělají... rozhodli se tedy využít to, co mají... a tak upravili svůj vlastní domov k tomu, aby ho mohli sdílet s dalšími a vyřešit tak svou situaci... a funguje to... moc dobře, od samotného začátku...

... i když nikdy nebylo Marcovým snem starat se o cestovatele z celého světa, svěřil se, že to dělá rád... seznámil se se spoustou sympatických lidí... dozvídá se spoustu zajímavostí... a i když by sám rád více cestoval, váží si toho, že může cestovat alespoň takhle, díky lidem, které hostí u sebe doma... "Jak vidíš třeba tu sklenici, kterou máš před sebou? napůl plnou nebo napůl prázdnou?"... zeptal se mě nakonec a ukázal na sklenku s vodou vedle krásného žlutého talíře... celý jejich dům je plný barev... protože barvy dělají dobře... jak mi také s úsměvem potvrdil... .... usmála jsem se... "Vždycky plnou... až po okraj..." "A přesně tak jí vidím já... i když to nebylo to, o čem jsem si snil, jsem vděčný za to, že mohu jít dál... a hlavně... ve skrytu duše věřím, že továrnu třeba ještě někdy otevřou... i když vím, že to se asi nestane... ale... naděje a víra s námi musí být vždycky... nebo ne?" "Rozhodně... díky!!" ... nejen za královské snídaně, které Marco rozhodně nemusí pro každého z nás s takovou starostlivostí připravovat... za sdílení pohledu na svět... za člověka, jež se octnul v situaci, která určitě nebyla lehká a za to, co se z ní rozhodl udělat...

... a tak, když někdy zavítáte na Sardinii a budete se chtít porozhlédnout trochu mimo "nejhezčí" místa, zavítejte sem... do Portoscuso... Bed and Breakfast Capo Altano...

... v okolí najdete krásná místa... a hlavně, kromě toho, že si sami užijete krásný čas, uděláte něco dobrého i pro někoho dalšího...

... jak jsme se také bavili... když přijíždíte do Portoscuso... po dechberoucí silnici, co se line vysoko nad mořem a poskytuje neuvěřitelné výhledy, v jednom okamžiku se před vámi vyloupnou ne příliš pěkné vysoké továrenské komíny... v prvním okamžiku vás to zarazí a máte chuť stočit směr jinam... a tomu místu se radši vyhnout... ale pak si řeknete...

"Nesuď podle obalu... a pokračuj..."... a pak pokračujete... a komíny zase zmizí za dalším kopcem a na vás čeká otevřená náruč krásného dobrodružství... co vás zahřeje u srdce... a když jste zvídaví, všude na světě si najdete své místo, odkud bude ten nejnádhernější výhled, po kterém toužíte...

... a navíc... na malé předzahrádce na vás bude každý den mňoukat celá kočičí kolonie, protože Marcova žena se navíc stará o odložené kočičí kamarády...