CESTA DO MADRIDU


... už druhé dnešní cappuccino... a pár řádek... jen chvilku...

... dnes jsem vstávala před rozedněním... a viděla jsem slunce vycházet... odráželo se v mořských vlnách... kreslilo zlatou cestičku... a za lodí, která mě unášela k neapolským břehům po 7 hodině ranní, zůstávala cesta z bílé mořské pěny... jaké krásné probuzení...

... včera jsem psala o tom, jak když jednou doplujete na malý ostrov jménem Ischia, jakoby se za vámi zavřela (nebo otevřela?) kouzelná brána a vy jste přestali myslet na celý zbytek světa... ... ale naštěstí je tady život s jeho nejlepším plánem, díky kterému se občas pohnout musíme... psala jsem, že jsem se vrátila do domku u pláže, který už byl po létě zase volný, jen ho teď musím ještě na pár dní a nocí opustit... ... protože, než jsem se zhruba před 2 týdny rozhoupala a zavolala majitelům, že už přišla chuť na návrat, řekli, že není problém, můžu přijet třeba hned, ale od ode dneška do pondělí ho ještě pronajmuli jedněm známým... a tak si budu muset na těch pár dní najít jiné řešení... ... chvíli jsem váhala, mám ještě zůstat v Barceloně?... ne! chce se mi na ostrov... vyměním aspoň věci v kufru, pozdravím se se sluncem... a nejen s ním... dojedu, hned... jak srdce velí... a pak se ještě někam na těch pár dní vypravím...

... a tak tohle ráno snídám své druhé cappuccino už zase na letišti... život je zábavný a barevný... cítím se jak na kolotoči... zase bydlím v kufru... baví mě to... nestačím se nikde uchytit... život asi chce, abych si pořád připomínala, jak je krásné žít naplno přítomností...

... nechala jsem srdcem proudit pocity, co s těmi pár dny volného prostoru podniknu... po čem nejvíc toužím? ještě na pár cafe con leche do Španělska... ... přede dvěma lety jsem se při mém pobytu v Římě seznámila se sympatickou Carmen z Madridu... celé dva roky si slibujeme, že se někde navštívíme... do teď nám to nevyšlo... a když mi zhruba před těmi 2 týdny od ní dorazila po delší době sms, jak se mám a co dělám a že bychom se už tedy měly vidět, brala jsem to jako znamení... směr mého výletu...

... právě teď mám prostor i možnost to udělat... kdy jindy, když ne konečně teď? ... kromě toho, že jí ráda znovu uvidím, máme společný nápad... možná bude mít chuť a přeloží mou knihu z agnličtiny do svého rodného jazyka... kdo ví... já věřím, že žádné setkání se neděje jen tak... třeba si máme jen popovídat u spousty šálků kávy... možná spolu otevřeme nějakou cestu... kdo ví... každopádně, nikdy jsem nebyla v Madridu a tak je čas to prozkoumat...

... a k tomu ještě jedno přání, co nosím ve svém srdci, také několik let... podívat se na samotný jih Španělska... do Cádizu... nevím, proč... prostě mě ten jih táhne jako magnet... a tak... v sobotu sednu v Madridu na vlak a hurá jako tehdy z Říma na Ischii... těším se...

... jsem zvědavá, jaké to tam bude... vlakem jsem ve Španělsku ještě nejela...

... připomínám si, jak je krásné dělat a zkoušet nové věci... jak to naší duši oživí...

... a tak, i když se mi před svítáním tolik nechtělo vstát, i když jsem si říkala, jak by bylo krásné zůstat a ještě spát... už teď, když jsem opustila hranice své Země-Nezemě, jsem zase nadšená jak malé dítě, novým několika denním překvapením, které se přede mnou po kousíčcích rozbaluje... jako zářivý červený koberec...

... a tak... na všechny příležitosti, které nás nenechají dlouho spát... a které nám věnují krásný východ slunce a mnohem víc...

... co si potom, až budeme šťastní zpátky tam, kde se cítíme "doma", vychutnáme ještě víc...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon