CESTA DO MADRIDU


... už druhé dnešní cappuccino... a pár řádek... jen chvilku...

... dnes jsem vstávala před rozedněním... a viděla jsem slunce vycházet... odráželo se v mořských vlnách... kreslilo zlatou cestičku... a za lodí, která mě unášela k neapolským břehům po 7 hodině ranní, zůstávala cesta z bílé mořské pěny... jaké krásné probuzení...

... včera jsem psala o tom, jak když jednou doplujete na malý ostrov jménem Ischia, jakoby se za vámi zavřela (nebo otevřela?) kouzelná brána a vy jste přestali myslet na celý zbytek světa... ... ale naštěstí je tady život s jeho nejlepším plánem, díky kterému se občas pohnout musíme... psala jsem, že jsem se vrátila do domku u pláže, který už byl po létě zase volný, jen ho teď musím ještě na pár dní a nocí opustit... ... protože, než jsem se zhruba před 2 týdny rozhoupala a zavolala majitelům, že už přišla chuť na návrat, řekli, že není problém, můžu přijet třeba hned, ale od ode dneška do pondělí ho ještě pronajmuli jedněm známým... a tak si budu muset na těch pár dní najít jiné řešení... ... chvíli jsem váhala, mám ještě zůstat v Barceloně?... ne! chce se mi na ostrov... vyměním aspoň věci v kufru, pozdravím se se sluncem... a nejen s ním... dojedu, hned... jak srdce velí... a pak se ještě někam na těch pár dní vypravím...

... a tak tohle ráno snídám své druhé cappuccino už zase na letišti... život je zábavný a barevný... cítím se jak na kolotoči... zase bydlím v kufru... baví mě to... nestačím se nikde uchytit... život asi chce, abych si pořád připomínala, jak je krásné žít naplno přítomností...

... nechala jsem srdcem proudit pocity, co s těmi pár dny volného prostoru podniknu... po čem nejvíc toužím? ještě na pár cafe con leche do Španělska... ... přede dvěma lety jsem se při mém pobytu v Římě seznámila se sympatickou Carmen z Madridu... celé dva roky si slibujeme, že se někde navštívíme... do teď nám to nevyšlo... a když mi zhruba před těmi 2 týdny od ní dorazila po delší době sms, jak se mám a co dělám a že bychom se už tedy měly vidět, brala jsem to jako znamení... směr mého výletu...

... právě teď mám prostor i možnost to udělat... kdy jindy, když ne konečně teď? ... kromě toho, že jí ráda znovu uvidím, máme společný nápad... možná bude mít chuť a přeloží mou knihu z agnličtiny do svého rodného jazyka... kdo ví... já věřím, že žádné setkání se neděje jen tak... třeba si máme jen popovídat u spousty šálků kávy... možná spolu otevřeme nějakou cestu... kdo ví... každopádně, nikdy jsem nebyla v Madridu a tak je čas to prozkoumat...

... a k tomu ještě jedno přání, co nosím ve svém srdci, také několik let... podívat se na samotný jih Španělska... do Cádizu... nevím, proč... prostě mě ten jih táhne jako magnet... a tak... v sobotu sednu v Madridu na vlak a hurá jako tehdy z Říma na Ischii... těším se...

... jsem zvědavá, jaké to tam bude... vlakem jsem ve Španělsku ještě nejela...

... připomínám si, jak je krásné dělat a zkoušet nové věci... jak to naší duši oživí...

... a tak, i když se mi před svítáním tolik nechtělo vstát, i když jsem si říkala, jak by bylo krásné zůstat a ještě spát... už teď, když jsem opustila hranice své Země-Nezemě, jsem zase nadšená jak malé dítě, novým několika denním překvapením, které se přede mnou po kousíčcích rozbaluje... jako zářivý červený koberec...

... a tak... na všechny příležitosti, které nás nenechají dlouho spát... a které nám věnují krásný východ slunce a mnohem víc...

... co si potom, až budeme šťastní zpátky tam, kde se cítíme "doma", vychutnáme ještě víc...


To live a happy life is not a coincidence, it is a choice.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon