BARCELONA: "SOMEWHERE RICH"



... krásné nedělní odpoledne... a ještě stále z nádherné Barcelony...

... nedávno jsem v jedné báječné knize od Davida Deidy/Intimní splynutí četla, že lidé, co v sobě mají převažující ženskou esenci - ke kterým se zřejmě podle podrobného průzkumu své vlastní osoby díky oněm stránkám řadím i já - mají tendence, kromě jiného, zůstávat "příliš dlouho"... týká se to hlavně vztahů... ... a taky vztahů k nově objeveným místům, které řekněme náhodou a na pár dní navštívím... řekla bych já... ... a přesně tak se to má i s tímhle okouzlujícím a energií pulsujícím městem...

... před několika dny jsem byla přesvědčená, že dnes určitě budu pryč... že už zase budu na ostrově, kde se přehnala turistická sezóna a můj domek na pláži je k mání za normální cenu... a taky proto, že se tady dneska dějí nějaké volby a já těmhle věcem vůbec nerozumím a nevím, co k nim mám povídat, když se mě někdo zapáleně ptá...

... no, naštěstí už si ani kvůli tomuhle nepřijdu jako někdo, kdo se o důležité věci nezajímá... je to tak, že každý jsme tady na tom světě z jiného důvodu... a tak nás prostě táhnou jiné věci, ke kterým máme ze srdce co říct... a k jiným vůbec nic... a nemá cenu hrát si na to, co prostě nejsme... a co nám prostě nejde od srdce...

... já myslím, že kdyby se všichni víc smáli a dívali na moře a na krásné nebe... kdyby se víc procházeli třeba i v tom dešti a skákali do kaluží... možná by bylo míň těch věcí, kterým třeba já vůbec nerozumím...

... věřím, že třeba tím mým psaním nějakým aspoň malým kouskem k tomu pozorování nebe a tančení v dešti inspiruju další lidi, co probudí svou dětskou duši...

... a tak, volby nevolby, domněnky nedomněnky, nakonec jsem stále ještě tady... a krásně prší a je to tady prostě ještě lepší... báječná podzimem vrnící Barcelona... z mého úhlu pohledu...

... tohle tedy od srdce můžu říct... a stejně tak s vámi sdílím pár řádků a zamyšlení, co jsem zachytila u jednoho z mnoha šálků kávy v takové pěkné kavárničce u pláže... před pár dny...

... tak se tu hřeju na slunci a říkám si, že přesně tohle jsem potřebovala... trochu, řekněme... něco ve stylu, jak prohlásila Samantha v Sexu ve městě, když se s přítelkyněmi domlouvaly na výlet do Abu Dabi... "I need to go somewhere rich"...

... miluju tenhle seriál i oba filmy... a i když si mnozí mohou myslet, že je to přehnané a čistě povrchní, já, i když už jsem viděla každou scénu mnohokrát, pokaždé objevím přesně to, co právě potřebuju slyšet... v čem potřebuju utvrdit...

... jednoduše, baví mě nacházet doslova duchovní útěchu v doslova neduchovních zdrojích... a tak: "somewhere rich"...

... nebo v mém případě... "somewhere, kde se život nezastavil pár století nazpátek"...

... zemi, kde se i dnes na mnoha místech stále žije podle přesně vymezených tradic... což má své osobité kouzlo... svůj pravidelný a něčím uklidňující rytmus... svůj jasný smysl... a kde my, co jsme se narodili se zvídavou povahou, potřebujeme občas tyhle pitoreskní obrázky něčím naředit...

... potřebujeme jednoduše vybalancovat... kouzlo oprýskaných uliček, kde se žije dnes stejně jako před 100 lety, a kde je na vše dost času... potřebujeme občas vybalancovat něčím, kde se život hýbe a přináší nové úhly pohledu... nové inspirace...

... a tak to vnímám právě teď... a možná v dalším okamžiku třeba úplně naopak...

... zkrátka... aniž jsem to věděla, potřebovala jsem strávit nějakou dobu pitím kávy v pěkném uklizeném prostředí, kde nekřičí děti, a kde se nikdo nepřekřikuje o bůhvíčem...

... je fungování světa opravdu založené na rovnováze? neodmítat nic? od všeho trochu?

... zrovna teď mám pocit, že to asi vážně tak bude...

... pokaždé, když se sama vrhnu jen do jednoho proudu, něco mi po čase začne chybět... pro ten balanc... ticho/ruch... meditace/zábava... prosté oblečení/trocha výstřednosti...

... když pozoruju kohokoliv, kdo se vrhne jen jedním směrem, včetně sama sebe, ať už je to zatvrzelý byznysmen nebo striktní vegetarián, vždycky shledám, že něco chybí...

...může to být slunce, čas... peníze... zdraví, chuť do života... cílevědomost... město... příroda... ... v průběhu mé cesty tady na zemi jsem vyzkoušela různé cesty, styly... vrhla se na kariéru... na zdravý styl života... na život v tichu... a přišla na to, že žádný extrém opravdu nepřinese dlouhodobě klid v duši... ani pořádnou inspiraci...

... člověk zkrátka potřebuje od všeho trochu... pak má všeho dost a nevychyluje se k extrémům... když si neodpírá... když si s mírou dopřeje... je pak přirozeně daleko víc v pohodě... celistvější...

... odpovědí na harmonii v srdci je být tak trochu vším... nesnažit se najít "nejlepší cestu, nejsprávnější, nejzdravější řešení"... ale poskládat jí ze všech barev, odstínů, esencí...

... a tak, jsem právě teď doslova vybalancovaná... v kulisách velkoměsta... na promenádě plné lidí, turistů i místních, co se prohánějí na kolečkových bruslích, skateboardech, co nastavují tváře slunci a smějí se... popíjejí vychlazené vínko... jedí hamburgery... kouří... procházejí se... povídají... smějí se...

... koukám na modré moře, širokou pláž a na konci promenády se na mě blýskavě usmívá moderní skleněná stavba luxusního hotelu ve tvaru plachetnice...

... mám pocit, že přijímat s otevřeným srdcem, bez posuzování, vše, co se nám v každém okamžiku nabízí, včetně báječných možností pokroku, je to nejzdravější v životě... i přes to, že to vždycky nezahrnuje jen to, co se tím "nejzdravějším" na první pohled zdá...

... koukám, jak v sobě pořád objevujeme poklady, rozšiřujeme si obzory... když máme mysl otevřenou... když prostě jdeme a využíváme příležitosti, co nám dovolí nahlídnout pod různé pokličky...

... a taky pobýt chvíli třeba v Barceloně... a uvědomit si, že přesně po tomhle ruchu velkoměsta, velkoměstsky uvolněných a cool lidech, po pěkných bárcích a mnoha ulicích, zkrátka, že po tomhle duchu naše duše ve skrytu duše skrytě a docela jistě toužila...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon