5 SNADNÝCH KROKŮ K OBNOVENÍ VNITŘNÍ ROVNOVÁHY

Dnes se s vámi podělím o jednoduchý postup, který používám, když občas zjistím, že jsem se dostala mimo svůj střed, že jsem v nerovnováze nebo také jinými slovy: "když to dře".


Protože život je neustálý pohyb, proud přinášející změny, učení, zkoušky a osobní výzvy k vytříbení cesty, je normální, že čas od času vypadneme z rovnováhy. Ze stavu pohody a jednoduchosti, kdy je nám úplně jasné, co a jak dělat, kudy vést další krok, co dělat nebo nedělat, aby jsme byli šťastní, cítili se na správném místě, napojení na proud energie nápadů a inspirace.


Tady je několik bodů, pomocí kterých se velmi rychle dostanu zpátky k sobě, a pocit "že to dře" se rozpustí. Věřím, že mohou pomoci v podobných situacích i vám:


  1. Když u sebe pocítím tenhle stav, okamžitě se zastavím. Prostě se na chvíli úplně zastavím. Stop. A uvědomím si že je to JENOM MOMENTÁLNÍ STAV. Že to není nic trvalého, není to mou součástí a proto s tím můžu něco udělat. Můžu to spravit. Díky tomuhle obyčejnému uvědomění udělám okamžitou přítrž dalšího vývoje toho nevyžádaného stavu, co nikam nevede.

  2. A přichází na řadu vyzkoumat, najít, co tenhle stav zapříčinilo? Setkání s někým? Rozhovor s někým negativně smýšlejícím? Špatná strava v průběhu delšího období? Málo pohybu? Málo aktivity v mém směru? Trochu pohodlnosti? Věnování se činnostem, které mi neprospívají, které mi nepomáhají rozvíjet můj potenciál? To všechno můžou být příčiny. A vždycky jí můžeme najít. Stačí jen v sobě trochu zašmátrat.

  3. Jakmile příčinu najdu, pořádně si jí prohlédnu a sama sobě slíbím, že v tomhle směru za žádnou cenu nepokračuju, ani ho nezopakuju. Je to úplně jednoduché. Prostě nepokračovat, ani neopakovat nic, co nám neprospívá. Rozvíjet aktivity, které sedí naší povaze a duši, které nás přirozeně táhnou, nám naopak absolutně prospívá.

  4. Jakmile vypátrám, odkud nerovnováha přišla, přichází úleva. Jako by mi někdo sundal balvan ze srdce. Můžu zase dýchat a hned vidím řešení a cítím lehkost v každém nádechu. Vidím zase cestu.

  5. A konečně se můžu z místa, kde jsem se zastavila, abych zjistila, kde to vlastně jsem a proč se cítím jako mimo sebe, vydat ve směru, který je můj. Pokračovat v cestě zkoumání a učení, v rozvíjení mého talentu a potenciálu, co mi byl životem darován, a za což se chci životu odměnit tím, že ze sebe dám to nejlepší.


Můžeme ze sebe dát to nejlepší, když nebudeme plýtvat časem, ani energií na hlouposti. Každý máme potenciál, který je třeba rozvíjet, do kterého je třeba investovat, starat se o něj jako o rostlinu, co nás i ostatní odmění nádhernou vůní a barevnými květy.