… v sobotu jsme se po 9 ti měsících dotkli ‘terra ferma’, pevniny… … 9 měsíců na ostrově… kdyby mi to někdo řekl, budu se s ním hádat, nevydržím na tak malém místě!… haha… co si mozek myslí a rýsuje, tak často vůbec není pravda… 9 měsíců na ostrově v hodně jednoduchém stylu i rytmu vůbec není nuda… vlastně je to sen… méně je více… pravdou je… … v sobotu jsme původně měli namířeno na trh, jeden z rituálů našeho ostrovního života… výlet do Neapole ale visel ve vzduchu, vlastně od našeho příjezdu na podzim… jenže pak se lodí dalo cestovat jen s green pasem a ten my 2 nemáme… až od května je cesta zase volná… ale… kam ten spěch… … když toho dopoledne Ostrovan navrhl: pojeďme místo na trh do Neapole! Dneska je ten pravý den! Myslela jsem, že si dělá legraci… … nedělal a mě došlo, že je to skvělý nápad! Teď, když je největší vedro, sobota k tomu… když už, tak už! Náš první kontakt s pevninou po skoro roce musí mít šťávu! … a taky že měl… prošli jsme rozpálené město křížem krážem a na ostrov jsme dorazili ve 2 ráno poslední lodí… a bonusem si dali dalších 5 km do přístavu, odkud jsme vyráželi a kde čekalo auto… nechtěli jsme dopoledne čekat na další loď, co vyplouvala z hlavního přístavu… … zkrátka na max… dlouho nic a pak to za to stojí… neplánovaně, spontánně, na maximum… komukoliv jsme o našem výletě pak vyprávěli, klepal si na čelo… tak to je… … život se nedá předvídat, jen následovat a udělat z každého okamžiku ten nejlepší v životě… ať už na malém ostrově nebo ve velkoměstech… kdekoliv, hlavně následovat spontánní vnuknutí a nechat se hlasem srdce a života vést…
… a o takových vnuknutí, rozhodnutích a cestách na základě hlasu srdce a ne logiky, jsou i mé knihy… kdo je neznáte… … nahlédněte a třeba vás inspirují… k nějakému úžasnému rozhodnutí nebo aspoň výletu…