ŽIVOT JAKO PRÁZDNINY



... krásný podvečer... ze srdce zdravím všechny krásné duše... a posílám slunečný pozdrav z ostrova... ... je nádherně modré odpoledne... a celý den se mi zdá speciálně zvláštní... jako bych ho vnímala rozložený do jednotlivých momentů... okamžiků... sekund... každá nádherně plná... barevná... voňavá a úžasně chutná... ... snad je to tím, že mi dneska kamarádka dovezla pár věcí z Ikey, na které se těším už pár týdnů... ... tak třeba peřina... ha ha ha... ano, i tady na ostrově jsou ještě večery malinko chladnější a není nic lepšího, než se po uši zavrtat do peřiny a blaženě usnout... a v novém bytečku žádna peřina není a tak jsem se těch 14 dní přikrývala cibulovým systémem... prostěradlo a deka a flísové pyžamo... ... pomalu bych samou radostí šla hned spát, jak se na tu peřinu těším... takové obyčejné záležitosti, co nám někdy připadají automatické, a přitom vůbec automatické nejsou... kolik lidí na světě asi vůbec nemá žádnou peřinu... vždycky mi takové situace dají připomenout, jak je důležité vážit si všech "obyčejných" věcí a nebrat vůbec nic jen automaticky... ... no a snad je ten dnešní zvláštní pocit taky tím, že jsem na dnešním dopoledním trhu ulovila tašku nádherných letních věciček přesně podle mého vkusu... prostě nádherných jako ze sna a navíc za cenu, za kterou bych v obchodě nepořídila ani jedno tričko... ... vášeň pro trhy a second handy si pěstuju už od dob, kdy jsem byla teenagerem a móda mě bavila, ale neměla jsem moc peněz, abych mohla nakupovat v obchodech a navíc, nebavilo mě chodit jako ostatní... a takové lovení na pouličních trzích a v second handech, to je velká zábava, hodně legrace, adrenalinu a neutratíte pomalu ani tolik jako za oběd, na který se potom po cestě domů za odměnu stavíte... ... no a taky proto, že venku je tak náááádherně... a i když jste měli v úmyslu si doma uvařit něco zdravého, chvíli tvořit, řeknete si: "Jen pro ten dnešní den...," a už se usmíváte na číšníka... objednáváte si sklenku vína a sedáte si na židli s tím nejhezčím výhledem na světě... ... žijeme právě teď jen jednou... i když já osobně věřím v reinkarnaci, tak jak tak... tak, jak jsem teď, jsem právě a jenom teď... a zrovna tak každý okamžik... a tak je tím nejlepším ho užít přesně tak, jak pocit, intuice, srdce napoví... ... ať už je to spontánní zastávka na oběd... nákup nové peřiny, nebo vydání se na cestu podle hlasu srdce... opuštění veškerých kompromisů (ano, i v našem šatníku) a odhodlání se být prostě a jednoduše sami sebou... ... námi... takoví, jací ze srdce toužíme být... jak se toužíme oblékat, jak se toužíme projevovat, jak se toužíme tady na tom světě a v tomhle životě bavit a živit... ... jak by řekl můj taťka: "Kačko, čím se teda jednou budeš živit?"... kolikrát se mě v minulosti takhle ptával a já pořádně nevěděla, co na to mám odpovědět... teď už je taťka na jiném výletě... tam někde nahoře... a já si říkám, co asi říká na to, čím se teda tady nakonec živím... "Hmm, tatí, tak se nějak prostě živím tím, čím jsem, i když to vůbec není "běžný a normální"... a ono to, i přes to, že to není "běžný a normální", funguje... a já věřím, že je to proto, že i když jsem to vůbec nestudovala, a nemám na to žádný diplom, ani potvrzení, dělám to jednoduše ze srdce..." ... když se člověk položí na vlnu řízenou hlasem srdce... pak se postupně... krok za krokem na téhle cestě, co vede k tomu, aby jsme se tím, co jsme, mohli dobře živit... a co chce trochu té odvahy a kuráže, začne víc a víc usmívat... víc a víc prožívat... každý okamžik... a ještě víc sám sebe poslouchat... ... protože nám opravdu dojde... že život je nádherný... že život je kouzelný... že život je dar... a že je to velká jízda v prostoru bez hranic... ... a že když se kousek po kousku začneme probouzet a spojovat s tím, co nám srdce radí... s tím, co v duši jsme a co nám ta duše šeptá, že tady na světě máme dělat... začneme zjišťovat, že se nám to nejen začne dařit a skládat kousek po kousku, ale že ani nepotřebujeme žádné prázdniny... ... protože život podle hlasu srdce, bez kompromisů a podle naší duše... je jednoduše sám o sobě jedny velké barevné báječné prázdniny...

... jo a ps. víte, kam jedu zítra? ... z ostrova na ostrov! ... tedy vlastně malé prázniny v prázninách... kreativní prázdniny... pozdravit španělskou sestřenici Ischie, můj milovaný ostrov Mallorca... kde jsem se před mnoha lety doslova podruhé narodila... ... letím tam s mým Italem, protože měl minulý týden narozeniny a taky protože se rozhodl změnit směr svého života, vystoupit ze zajetých kolejí a letos už nenastoupit na místo, kde pracoval uplynulých 15 let!!!... protože mu došlo, že jeho srdce říká něco jiného a že život můžou být prázniny... a ne jen omezený rybníček... a že je na každém z nás, jestli do toho neomezeného prostoru skočíme a pokusíme se najít své poslání na zemi... ha ha ha... prý mám na tom svou zásluhu... no aby ne... vždyť to cpu každému do hlavy... že se máme řídit srdcem a nežít v kompromisech... ... no, tak to tam jedeme otevřít... oslavit... zapít španělským vínkem a já jsem zvědavá, co na nás Mallorca chystá... protože vždycky, když jsem tam v minulosti sama dorazila s odhodláním zahýbat svým životem, vždycky se děly zázraky... ... které se ostatně dějí vždycky a všude, jen co se člověk odhodlá a vykročí na cestu srdce...

... pps. 2. a už se moc těším, až spustím další projektík, co už je jen jen na spadnutí... i když teď moc nepíšu tady na facebooku, tvořím tvořím... a skládám dohromady další kousky velkých snů... ... stále dál... stále vpřed... radovat se a objevovat... zkoumat život a hrát si a milovat...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon