ŠTĚSTÍ JE JEDNODUCHÁ VĚC



... nádherný podvečer všem... ... vůně kávy se už zase nenápadně line malým prostůrkem... doprovázená Frankem Sinatrou... a teplým větrem, co si venku za velkým oknem pohrává s velikánskou pinií, co se jako slunečník v nadživotní velikosti rozprostírá nad kouzelnou kocouří zahradou a venkovní kuchyňkou, kde jsem před chvílí kávu vařila... v mém typickém domácím outfitu... teplý svetr, šála kolem krku, teplé ponožky a letní žabky...

... přede dvěma lety jsem vyrazila na jednu cestu... s jednosměrnou jízdenkou... cestu s otevřeným obzorem... bylo to přesně dva roky... včera, když jsem znovu... usedla na to samé místo... Costa Coffee na letišti v Praze... musela jsem se tomu smát... tak posvátný okamžik... kdo by si to byl přede dvěma lety pomyslel... že přesně za dva roky poletím tím samým směrem...

... přesně dva roky - 22. ledna - co jsem spontánně otevřela notebook a u prvního šálku kávy té jednosměrné cesty začala psát první řádky příběhu... který se nakonec neplánovaně proměnil v knihu plnou inspirace, vůně kávy i moře... která mluví o té cestě... o síle rozhodnutí... o poslechnutí hlasu srdce... který nám pořád tiše radí, kde se naše štěstí nachází... ... a která se před vánoci objevila na pultech knihkupectví v České republice... a která se už po několika málo týdnech těší z krásných komentářů od svých úžasných čtenářek... i čtenářů... a dokonce i z titulu "bestseller", kterým ji vydekorovali na stránkách sítě knihkupectví Kanzelsberger... vážně, kdo by si to byl tehdy pomyslel... život je úžasný... a sny se plní... když jim vykročíme naproti...

... tehdy, když jsem vyrážela na tu jednosměrnou cestu, měla jsem v životě trošku chaos... mé hravé já se kdesi zatoulalo... a já věděla, že pokud chci, aby mi zase zářily oči, jak jsem na ně byla zvyklá, a aby se zase moje srdce každé ráno šťastně smálo, musím zatoulané já najít...

... a k tomu budou zapotřebí změny... které bolí... ale které jsou nezbytné v okamžiku, kdy stoprocentně víme, že jsme uhli z naší pravé cesty... když dobře víme, že jsme kývli na kompromis a přestali poslouchat hlas srdce... a začali se řídit něčím jiným... co rozhodně ke štěstí nevede...

... o dva roky později... se mé srdce i oči zase šťastně smějí... plné vděčnosti a díků... nejdřív za ty změny... a pak za splněné sny... krůček za krůčkem otevíranou cestu... která vede... záhadně, dobrodružně... barevně... neočekávaně... neplánovaně... ve směru, který slyším v srdci...

... ve směru, který už zase poslouchám a kterým jsem si dovolila vykročit... zpátky k upřímnosti a zpátky k tomu, co mi radost dělá...

... ono je to vážně jednoduché... dělejte, co máte ze srdce rádi a vzdejte se všeho, co vám nesedí... pak se zase barvy v životě rozzáří, budete plní energie a vaše oči budou svítit jako nejkrásnější lucerny...

... teď jsem zpátky na ostrůvku... zpátky na malé kapičce pevniny vyčuhující z rozvlněného moře, po které se mi po týdnu už pěkně stýskalo... když jsem dnes dopoledne snídala v jednom z mých štamgastích bárků, se skupinkami hlučných mužů rybářského vzezření za mými zády, s televizí, co hlásala nejnovější senzace ze světa... smála jsem se do zatažené oblohy a na pohupující se dřevěné loďky, jako by mi snad někdo oznámil, že jsem právě vyhrála milion... jak málo někdy stačí ke štěstí... jak málo a přeci hodně...

... když "to málo" někdy není, když se ho vzdáme, nebo se nám ztratí z dohledu... i hodně všeho možného ho nenahradí... ani milion vyhraný v loterii nevrátí čistou radost do srdce... pravé štěstí...

... pro každého z nás je "tím pravým málem" něco jiného... pro mě je to blízkost moře... předávat slovy isnpiraci... probouzet chuť vydat se za vlastními sny i v ostatních... přítomnost lidí, co mám ráda... slunce a šálek dobré kávy... hodně smíchu... a někdy croissant naplněný nutellou... sladké štěstí... ... a znovu to moře... jedna z mých životních lásek... pohupující se hladina, která mi stále připomíná, že život je pohyb a krásná změna... že život je barevný... plný odstínů a hloubky... a také prostoru...

... pro každého z nás je "tím pravým málem" jiné "málo"... jiný rituál... jiný pohled... jiná krajina... jiný šálek kávy... čaje... ... pro každého z nás je "tím málem" jiné "málo"... avšak, jedno máme všichni společné... že to, co je "tím naším pravým málem"... tím naším naplněným šálkem, který provoní každičký kout naší duše a rozehřeje slunce v naší tváři... nalezneme uvnitř našeho srdce...

... a pak je na nás... jestli za tím "naším pravým málem" vykročíme...

... krásné dny... plné "vašeho mála"... plné "vašich šálků" kávy nebo voňavého čaje... plné úsměvů a odhodlání... kuráže... vykročit třeba do krajiny zaváté sněhem... usmějte se, přitáhněte si šálu pevně ke krku a vzpomeňte si na to, že...

... i ten nejledovatější sníh jednou pod teplem slunečních paprsků roztaje...

...a tak ještě jednou... pro vaše sny... které možná teď leží pod vrstvou sněhu... ale ta vrstva se pomaličku... kousek po kousku... díky vaším úsměvům a odhodlání začíná rozpouštět...


You can do anything you want and truly believe in.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon