ŠÁLKY POHODY V KAŽDÉM DNI


... krásný večer... plný pohody... úsměvů a dobrých pocitů... tak... prostě jen tak z toho, že se můžete krásně zhluboka nadechnout... že můžete třeba sezobnout něco dobrého... někoho milého pohladit... někomu něco hezkého říct... prostě vůbec ne proto, že se blíží Vánoce... ... ten krásný čas... pohádkový ještě o trochu víc... co nám připomíná, jak by to na světě mělo chodit po celý rok...

... a proč to nezkusit... proč si tohle přání nezabalit letos pod stromeček? já do toho jdu... a zkusím tenhle balíček věnovat co nejvíc lidem, které znám... i těm, které ani neznám... ať se nás tu jen tak pro nic za nic, usmívá stále víc a víc... přidáte se?

... sedím si tady v mém současném doma u pláže na dřevěné lavici s nohama nataženýma pod stolem na židli naproti... zabalená do ani nevím, kolika vrstev všeho možného... deka navrch... tlusté ponožky, chlupaté bačkory a huňatá vesta nápadně podobná té, co měla na sobě baba jaga v Mrazíkovi... chybí mi čepice... ta zatím nebyla třeba...

... hrnek čaje Tulsi... meditační hudba... jenom světlo svíček... na stole knihy, notýsek, kus tyrkysového prkna, co jsem jednou našla na pláži, a co si řeklo o funkci podnosu pod svíčky... jak se mi líbí tyhle obyčejné věci... co nám jen tak přistanou u nohou... u jedné stěny leží na zemi jiný kus prkna a na něm dvě plápolající svíčky a nad ním místo obrazu pověšené pareo v sytých modrých odstínech, co vypadá jako velká mandala... to pareo vlastně zakrývá věšák na bundy, co se mi na té krásně bílé zdi od začátku vůbec nelíbil a přemýšlela jsem, jak ho udělat neviditelným... to pareo tam jednou přistálo, když jsem se vrátila z pláže... usušit... a od té doby se z toho místa nehlo... na pláž pak se mnou zase začlo chodit to staré, už trochu potrhané, ale co mělo určitě obrovskou radost, že se ještě může spolu se mnou hřát na slunci...

... já zas tak odbíhám, až ten článek, co měl mít pár řádků, bude zase na půl knihy... tak snad máte dost kávy nebo čaje... pokračuju... ... na stole je ještě miska kaštanů, co mi před pár dny donesla kamarádka, abych si je upekla v troubě... a které jsou prý daleko menší než ty, co si můžete dovézt z jakéhosi poutního místa kus za Neapolí, jak mi dnes v podvečer svěřil pan domácí, co mi přišel nahodit pojistky, které vypadly, když jsem zapnula tu troubu a zapomněla vypnout skuhrající klimatizaci sloužící coby topení...

"Tutto bene?" všechno v pořádku? zeptal se bodrý pan domácí, co přijel z konce naší ulice na skůtru, v jakémsi tmavomodrém teplákovém overalu a s červenou kostkovanou šálou obmotanou kolem krku... vypadal docela jako Santa Claus... má bílé vlasy, v očích mu tancujou jiskřičky a směje se z nich dobré srdce... takhle si představuju Ježíška, co nosí dárky... "Všechno v nejlepším pořádku," odpověděli jsme s mým kamarádem, se kterým jsme se u těch svíček hřáli o šálky čaje, jako poslušné děti, co nechtějí přijít o nadílku...

... doznívají mi příjemné pocity z odpolední procházky na slunci... a vůbec z celého dne, který byl od rána tím sluncem zalitý... po několika dnech, kdy nám tady pršelo a bouřilo... a kdy se malé městečko Forio stalo městem duchů... ... Italové jsou totiž strašně líní (a ostrované ještě asi 30x tolik) a vůbec neví, jak si s takovým neslunným počasím poradit... a tak prostě zůstanou zalezlí doma a mnozí z nich nevytáhnou paty z pod peřiny... "Brutto témpo," stěžují si, jako by za to někdo konkrétní mohl, nebo jako by to snad mohl někdo opravit...

... ale vždyť i déšť je krásný... nebýt jeho, nevím, jak by to bylo s mým psaním... když se hned zrána vylíhnou dny jako ten dnešní... všeho nechávám a hurá ven... načerpat tu energii... slunce do zásoby... nacpat si ho do všech kapes... abych z nich pak mohla po kouscích ukrajovat... až se nám zas za nějaký ten mrak schová... a dá nám báječnou příležitost užívat si a věnovat se věcem, co nám v jeho záři dobrovolně unikají, a na které se nemáme náladu vůbec soustředit... déšť i slunce... obojího je tu třeba...

... jak může být u moře i v zimě, a taky za deště krásně... klimatizace, co se mi klepe nad hlavou, předstírá aspoň tím rachotem, že se z plných sil snaží nahnat něco teplého vzduchu do místnosti... jenže fyzikální zákony hrají proti nám... 26 stupňů, jak ukazuje displej na ovládání, se drží zhruba 20 cm pod stropem a ve zbytku místnosti je "příjemný chládek", což bych ocenila především v létě... a tak přemýšlím, že bych vylezla nahoru na kuchyňskou linku a zahrála si pro změnu na Honzu na peci? ... když už mám na to docela vhodný outfit? ...

... Můžeme přece vše, co chceme... četla jsem jednou v jedné knížce:) ... můžeme se rozhodně na svět hodně smát... a co nejmíň (i na to počasí) nadávat... aby až přijde Šťedrý den, neminul nás ani letos Ježíšek, protože ví, že jsme byli na svět i letos hodně hodní... a že jsme (se) ale vůbec nezlobili...


To live a happy life is not a coincidence, it is a choice.

Katy Yaksha

YOU CAN DO ANYTHING YOU WANT

© 2020 KATY YAKSHA

  • Black Instagram Icon
  • Black Facebook Icon